Feminismus se žen zastat na pravém místě neumí
Feminismus, jako ostatně každý levicový "myšlenkový" směr, se vyznačuje především jedním aspektem své činnosti. A sice tím, že že se skrývá za podporu nějaké skupiny lidí, která ve skutečnosti podporu vůbec nepotřebuje - pouze podpora takové skupiny může přinášet politické body, protože je snadno viditelná a publikovatelná. Oproti tomu zcela ignoruje ty osoby, byť ze sebou protežované skupiny, které opravdu něčím trpí. Takto socialisté pomáhají "chudým" tím, že dávají podporu neochotným pracovat (ti se s podporou spokojí a je to dobře viditelné a prodatelné) a nepodporují například drobné živnostníky, kteří mají problém s rozjetím své živnosti. Stejným způsobem feministky podporují "sexuálně obtěžované", kdy sexuální obtěžování představuje přívětivý úsměv šéfa při vstupu do kanceláře, nepřijaté uchazečky o manažerské pozice s IQ 60 a další "potřebné". Existuje však skupina žen, jejíž nejen občanská práva, ale i morální právo na slušné zacházení jsou již několik desetiletí těžce poškozováno, aniž by se nad tím kdokoliv vzrušoval. O kom je řeč? O ženách-rodičkách v porodnicích.
Situace v českých státních porodnicích je natolik kritická, že zacházení s ženami, které jich využívají, překračuje všechny míry únosnosti. Realita se má tak, že stav v českých porodnicích připomíná spíše kolikrát kombinaci nacistického koncentračního tábora a komunistického OÚNZ. Lékaři, sestry i personál zneužívají skutečnosti, že žena s porodními bolestmi se neumí bránit a jejich chování nejen že se často nedá hodnotit jako profesionální, ale jako přímo krajně útočné a zlomyslné. Po roce 1989 se očekávalo, že se situace obrátí k lepšímu, protože začalo být povoleno, aby mohli otci být u porodu. Takový otec totiž zpravidla nenechá personál nemocnice, aby jeho ženu šikanoval - nicméně i tomuto se státní "zdravotnická" hydra přizpůsobila a tak jsme dnes svědky mnohem sofisktikovanější šikany, do níž je často zatažen i otec dítěte. Jak taková šikana vypadá? Popišme si to, co zažívají ženy v dnešních porodnicích pěkně od nástupu do porodnice po výstup z ní.
Žena, která přijde do porodnice čekat, než porod začne, si užije své už na lůžku. V porodnicích chybí často jakékoliv soukromí, porodnice stále nevybředly z "nemocničního" steretypu, tedy prostředí, v němž děti přicházejí na svět, je čistě nemocničního charakteru už od pohledu, což podle mého názoru souvisí s pocitem velké části společnosti, že těhotná žena, resp. žena "na mateřské", je společností považována povětšinou za nemocnou či dítětem "postiženou". Těch několik dlouhých dnů (o týdnech raději nemluvě), co jsou ženy v porodnici před samotným porodem, si tak většinou doslova odtrpí tím, že je jim dáváno najevo nikoliv to, že jsou váženými klientkami porodnice, ale jen málo trpěnou přítěží, která "přidělává práci". Od toho se odvíjí charakter chování většiny personálu. Mnoho žen, které tímto prošly, si jistě vzpomenou na častý jev, kdy bolestí vzdychající žena při kontrakcích je okřiknuta, aby "neřvala, že se tu pak blbě pracuje" případně jakkoliv jinak v tomto duchu. Personál porodnic je pak často obzvlášť náchylný k šikaně rodiček v době, kdy rodičky mají nějaké bolesti a nemohou se tak účinně bránit. Když je žena přivedena k porodu, většina lékařů má tendence umožnit ženě cokoliv, jen ne přirozený porod. Možná z pocitu, že se jim zdá, že mají málo práce a nesedí jim role "pojistky pro případ, že by něco nevyšlo", nebo i proto, že jsou placeni od toho, kolik úkonů při porodu udělají. Tato informace není potvrzená, to je jen moje domněnka, proč tomu tak je - to, že se tak děje, je potvrditelné snadno. Zeptejte se ve svém okolí jakékoliv ženy, která má porod v české státní nemocnici za sebou. Tak se stane, že je zbytečně uměle urychlen/pozdržen porod, žena je "nastřižena", i když to vůbec není třeba, dítě se tahá kleštěmi i když to situace nevyžaduje. Jen čas od času informace o takovém zacházení pronikne do médií, většinou tehdy, když dojde k nějaké tragédii jako před časem v Ostravě, kde právě kleštěmi tehdy, když to nebylo vůbec nutné používat, utrhli zdravému novorozenci hlavu. Bez nadsázky říkám, že být otcem toho dítěte, půjdu tomu lékaři uříznout hlavu po vzoru al-Kajdy, vězení nevězení. Velmi častým jevem je i to, že je žena během porodu okřikována "ať tady neječí, že to se neumí uklidnit". Bohužel samotné ukončení porodu neznamená často konec utrpení - je mi známo několik případů jen ze svého okolí, kdy se sestře nechtělo čekat až vyjde placenta, tak ji rovnou vytrhla, i když žena pak ztratila spoustu krve - aspoň je co léčit a bude práce, že. V mnohých porodnicích je navíc praxe taková, že novorozené dítě jde rovnou "pod injekce" a ani jej matce nedonesou pochovat. Do toho údaje o dítěti (váha, velikost, apod.) řve sestra zapisujícímu lékaři. Opravdu inspirativní záležitost, takový porod, že? Na to, že to má být jedna z nejkrásnějších chvil každé ženy, je to spíše jeden velký živoucí horor. "Péče" po porodu má pak často podobu té před porodem s tím rozdílem, že se personál zpravidla chová k rodičce způsobem "tak jste si odrodila svoje a koukejte jít pryč a nepřidělávat nám další práci". Utrpení v českých státních porodnicích je tolik, že kdyby o tom chtěl Mel Gibson natočit film, krve by tam bylo více než v Umučení Krista.
Kdo jsou ti, kteří se podobného týrání dopouštějí? Ze skupiny lékařů zejména ti, kteří se cítí být nějak nedoceněni (tzn. působí na místě, které nelze považovat za nějak prestižní), často mají nějaký komplex a zejména dlouhou praxi v komunistickém zdravotnictví. Byl to právě komunistický režim, který podobné podmínky do českých luhů a hájů přinesl - dokonce ani za Protektorátu nebyly pro rodičky podmínky tak hrozné, jako jsou od dob vlády komunistického režimu dodnes. Druzí nebezpeční lidé v českém porodnictví jsou sestry, a to zejména starší sestry. Nejen kvůli komunistické výchově, ale také proto, že starší ženy (ať už v pracovním kolektivu či jinde) velmi často cítí silnou nevraživost a závist vůči mladším a krásnějším - a porodnice je ideální místo k tomu, kde jim tu jejich mladost a krásu mohou dát "sežrat".
Jak to ale řešit? Z pohledu rodičky je možností několik. První, podle mě nepříliš odpovědná možnost, jsou porody doma pouze s porodní asistentkou. Rizikem je ale možné nezvládnutí náhlých komplikací, které mohou přijít kdykoliv. Druhou možností jsou tzv. porodní centra, tedy místa zpravidla soukromá, ve kterých se rodí přirozeně, se vším komfortem, příjemným zacházením (majiteli/řediteli jsou často ženy, které si prošly peklem státního porodnictví) a s týmem lékařů, kteří jsou zde pro případ, že dojde ke komplikacím. Takových porodních center vyrostlo v České republice po roce 1989 hned několik, leč téměř všechny zkrachovaly pro cílený bojkot lékařů, kteří se odmítali podílet na takové práci, kde by de facto byli pouze jako pojistka pro případ nouze. Pro české rodičky, které si nechtějí projít výše popsaným peklem tak zbývají pouze dvě možnosti - první je zjistit, které porodnice v ČR patří mezi ty slušnější (a to nemusí ještě zdaleka být žádná jistota, i ve slušné porodnici může být pět dobrých lékařů a jeden sadista), druhou možností je rodit v zahraničí. Protože porod v českém státním zdravotnictví je velký risk, je lepší se obrátit do zahraničí.
Proč jsem ale tento článek vložil do rubriky feminismus? Protože feminismus, který se tolik ohání právy žen toto jejich evidentní porušování nejenže nevidí, ale dokonce ho i přímo ignoruje. A není to jen feminismus, jsou to i média a prakticky celá "občanská společnost". Rodičky se tak dostaly do pozice, jakou mají většinou (a také neprávem) lidé duševně choří či invalidé. Když tohle vidím, tak se ani moc nedivím, že vymíráme.
http://nekorektne.blogspot.com/