Konfucius, Mao a kvalita
Čína se stala dílnou světa. Západní spotřebitelé si zvykli na překvapivě levné zboží z čínských továren. Vyspělým zemím tato světová dělba práce nijak zvlášť nevadí: západní firmy se specializovaly na vysoce kvalitní zboží s prvotřídní technickou úrovní, často luxusního charakteru. Případně přesunuly své výrobní provozy do Číny.
Makroekonomové se rovněž radují, protože levné importy jsou jedním z důvodů, proč spotřebitelské ceny v Evropě a v USA rostly během posledních deseti až patnácti let překvapivě pomalu, navzdory relativně vysokému tempu růstu peněžní zásoby a úvěrů. Zrušení nebo radikální omezení mnoha tradičních výrob na Západě nevedlo k dramatickému poklesu poptávky po pracovní síle, o čemž svědčí masivní migrace Mexičanů do USA nebo Poláků do Británie.
Tento globální proces má však i své stinné stránky. Čína nikdy neměla reputaci země, která by si potrpěla na kvalitní výrobky. S růstem exportů roste i počet případů, kdy se na západní trhy dostávají nekvalitní nebo dokonce zdraví nebezpečné produkty. Tyto produkty jsou levné proto, že jsou zanedbávány nebo úmyslně porušovány bezpečnostní předpisy s cílem snížit cenu.
Ušetřit, kde se dá
Hlavní příčinou čínské láce však není technologická nekázeň, ale dědictví maoismu. Mao Ce Tung dokázal v 60. letech čínskou ekonomiku dokonale rozvrátit, což mělo za následek chudobu, hladomory a všeobecně nízkou životní úroveň. Ta jde ruku v ruce s nízkými náklady na pracovní sílu. Toto není vše.
Jedním z Maových dogmat byla hospodářská soběstačnost na úrovni okresů, měst a dokonce vesnic. Vláda prosazovala maximální decentralizaci výroby. Na rozdíl od sovětských, československých a východoněmeckých komunistů, kteří milovali obří kombináty, Číňané vybudovali neuvěřitelné množství relativně malých továren.
Po zavedení tržních reforem si tyto podniky začaly nemilosrdně konkurovat.
Tento stav trvá dodnes. Čínské firmy zpravidla pracují jen s minimální ziskovou marží, některé větší státní podniky jsou ztrátové: jsou dotovány polostátními bankami ze sociálních důvodů. Ostrá kapitalistická konkurence společně s dědictvím maoismu vytváří vskutku drsné prostředí pro přežití firem. Britský deník The Sunday Times uvádí, že u plastových hraček z Číny je 78 procent nákladů vynaloženo na marže obchodníků a daně; dalších zhruba 15 procent jde na materiál, a jen asi necelých 8 procent ceny prodaného zboží připadá na krytí pracovních nákladů, režie a zisků výrobců.
Když uvážíme, že z celkově již nízké výsledné ceny zboží mají výrobci doslova pakatel, pak není tolik těžké pochopit, že se snaží ušetřit, kde se dá. Barviva s obsahem olova jsou lesklá a sytá – a jsou o polovinu levnější než bezpečné materiály. Snaha ušetřit vede někdy k morbidním situacím. Koncem května přinesl čínský server Jin Shi informaci, že ve městě Jang-čou se mezi dětmi rozšířila vyrážka kůže. Důvod: nová laciná trička byla vyrobena z textilií recyklovaných z nemocničního odpadu. Z podobného materiálu se vyrábějí i dětské hračky. Výrobci „ohleduplně“ upozorňují rodiče, že hračky mají sterilizovat v alkoholu, dříve než je dají dětem na hraní.
Vnitřní a vnější kruh
Člověku ze Západu zní podobné historky neuvěřitelně. Čínská kultura je však jiná. Evropa tradičně uznává pojmy jako slušnost a milosrdenství, které platí univerzálně. Čína zná tradiční konfuciánské termíny „vnitřní kruh“ a „vnější kruh“. Vnitřní kruh zahrnuje příbuzné a přátele, které nelze okrást nebo podvést a o které je třeba se postarat v případě nouze. Vůči lidem z „vnějšího kruhu“ žádné morální povinnosti neexistují. Podvedený je vinný ve stejné míře jako podvodník, protože si nedal pozor. Chudý stařec nemá morální právo na milosrdenství, protože je čistě jeho chyba, že si během svého života nevybudoval „vnitřní kruh“, který by se o něho postaral.
Podobně to platí i v obchodě. Podvedený je po zásluze potrestán za svoji přílišnou důvěřivost. Manažer firmy, která vyráběla jedovaté hračky na export, spáchal sebevraždu, protože důvěřoval dodavateli, že barva není závadná. Problém zřejmě pokládal za svoji chybu – nikoli za chybu podvodníka. (Podvodník v tomto případě sebevraždu nespáchal, nebo o tom alespoň nebylo nic publikováno.)
Přístup podle doktríny „caveat emptor“ – nechť si zákazník dá pozor – je zřejmě nejlepší rada, jak posuzovat naprosto vše, co pochází z Číny, ať už jde o hračky, mezinárodní smlouvy nebo třeba investiční fondy. V zájmu objektivity je nutno dodat, že Číňané umějí vyrábět kvalitní zboží, pokud chtějí. Tento článek byl ostatně psán na počítači s nápisem Made in China.
25. srpna 2007, Lidové noviny