Panika ovládla trhy
Co se to děje na akciových trzích? Tak se ptají investoři, drobní i miliardoví. Odpověď zní: panika, vážení přátelé.
Stará, dobrá, nefalšovaná panika se po delší odmlce dostavila na akciové trhy, aby poděsila spekulanty se slabými nervy a poskytla těm odolnějším nákupní příležitosti za speciální zvýhodněné ceny.
PROČ GLOBÁLNÍ KRIZE?
Důvod paniky je zřejmý: krize hypoték ve Spojených státech, která se navíc pěkně rozrostla do dalších segmentů finančního trhu a do celého světa. Chceme-li použít spojení dvou pěkně děsivých slov, můžeme říci: krize metastázovala. Málokdo je schopen přejít toto sousloví zcela bez emocí.
Nabízí se přirozená otázka, jaká je prognóza choroby a zda ji pacienti - světové burzy - mohou přežít. Dobrá zpráva je ta, že burzy přežijí ve zdraví téměř vše s výjimkou vleklé bankovní krize. To je v současné době největší noční můra. Připomeňme si neblahou historii japonského indexu Nikkei, který v prosinci 1989 dosáhl hodnoty 40 000 bodů. Jen nakrátko. Poté dlouhá léta padal a padal. Nyní je jeho hodnota na 15 300 bodech, když předtím (v roce 2003) poklesl až na pouhých 7607 bodů.
BANKY BEZ MAFIÍ
Naštěstí Japonsko není model pro americké a západoevropské burzy. Index Nikkei se v době svého největšího rozmachu skládal převážně z akcií bank, které byly napěchovány špatnými úvěry, zhruba podobně jako české banky v roce 1997. Japonsko, ačkoli je to neuvěřitelné, postrádalo koncem 80. let jakýkoli rozumný risk management, banky byly ovládány sítěmi známých z ministerstva financí, centrální banky, průmyslových podniků, magnáty, a dokonce i japonskou mafií neboli jakuzou. Ačkoli banky v USA a v Evropě nejsou nyní perfektní, jejich systémy jsou neskonale lepší a o mafii nemůže být vůbec řeč.
Přesto i ve vyspělých zemích občas může dojít k bankovní krizi. Pro současnou situaci bychom asi našli nejlepší analogii ve Skandinávii začátkem 90. let. Švédské akcie ztratily od června do září roku 1990 asi 36 procent své hodnoty. Pak následovalo oživení, ale pak ještě hlubší pokles, který dosáhl dna v říjnu 1992. Nešlo tedy o legrácku, jež by během pár týdnů přešla. Dobrá zpráva je, že Švédům a ostatním skandinávským trhům se tyto nesnáze podařilo překonat, a nyní je švédský akciový trh zhruba na dvanáctinásobku roku 1990. Odpovídá to bezmála 15 % ročních výnosů v domácí měně.
KRIZE? PŘÍLEŽITOST!
Od počátku 90. let nicméně došlo ke značným pokrokům v oblasti centrálního bankovnictví a bankovního dohledu. Proto si lze s dosti velkou pravděpodobností vsadit na hypotézu, že americká hypoteční krize nepřeroste ve skutečnou bankovní krizi, že nenastane skutečná hospodářská recese a že následujících několik měsíců bude představovat spíše zajímavou nákupní příležitost pro investory se silnými nervy než akciový Armageddon. Nikdo soudný ovšem neřekne dopředu, co to přesně znamená "několik měsíců". Nejpoctivější odpověď zní "nevím", protože nelze předem prognózovat, jakou dynamiku bude mít vývoj nynější paniky.
Vzhledem k tomu, že centrální banky masívně dodávají likviditu do bankovního systému, lze říci, že peněz pro nákup akcií bude dost stejně jako peněz pro úvěry kvalitním klientům. Nynější panika bude mít trvalé následky jen pro méně kvalitní, vysoce rizikové cenné papíry. Již před několika týdny prakticky zamrzly obchody s rizikovým kapitálem, těžce postiženy jsou i rizikové akcie, včetně donedávna tak populárního čínského akciového trhu. Nastává čas rozlišování mezi kvalitou a brakem. Pro někoho to bude bolestivý proces. Pro jiného je panika starý dobrý přítel, který poskytuje zajímavé příležitosti.
PAVEL KOHOUT, WWW. PARTNERS. CZ
Napsáno pro časopis Reflex