Proč Hans-Gert Poettering mluví o »právu na vlast«
K dyž byl na počátku roku zvolen do funkce předsedy Evropského parlamentu německý křesťanský demokrat HansGert Poettering, stali se poslanci Evropského parlamentu svědky zajímavé gratulace. Tu přednesl předseda socialistické frakce německý sociální demokrat Martin Schulz.
Popřál novému předsedovi hodně úspěchů a řekl, že je mu znám těžký osud nového předsedy, který se narodil jako pohrobek, krátce po II. světové válce, poté, co jeho otec padl na frontě. A dodal, že Hans-Gert zasvětil svůj život budování Evropy, což činil zvláště tím, že od roku 1979 dodnes zasedá v Evropském parlamentu. Závěr Schulzova projevu byl ovšem nejzajímavější. Řekl: »Váš otec, pane předsedo, by na vás byl hrdý.« Těm, kdo tomu nevěří, ať si to ověří na oficiálním webu Evropského parlamentu.
Proč to zde uvádím? Je tomu tak z toho důvodu, že dědictví II. světové války je v dnešní Evropě stále silně přítomné a ovlivňuje evropskou politiku více, než si myslíme.
Nedávná účast předsedy Evropského parlamentu na setkání svazu německých vyhnanců to ostatně potvrzuje. S politováním musím říci, že se tohoto setkání předseda EP nejen zúčastnil, ale také tam přednesl projev, ve kterém se přihlásil ke známému požadavku »práva na vlast«.
Je opravdu s podivem, že něco takového může předseda Evropského parlamentu udělat. Základní myšlenkou evropské integrace totiž vždy bylo překonání sporů a nevraživosti mezi evropskými národy. Oživování starých sporů této myšlence rozhodně neprospívá. Spíše je tomu naopak. Potom je nutné položit si otázku, proč tak Hans-Gert Poettering a další němečtí politikové činí.
Podle mého soudu jsme již řadu let svědky soustředěné německé snahy o eliminaci všech pro Německo negativních následků II. světové války. Němečtí politikové soustavně rozehrávají požadavky vůči svým východním sousedům a zvláště vůči Polsku a České republice. Neustále zpochybňují a dezinterpretují odsun německého obyvatelstva z těchto států a vytváří dojem, že to byl krok, který je v rozporu s »evropskými hodnotami«. Součástí této politické snahy je i soustavná diskreditace prezidenta Beneše, ke které se žel připojují i mnozí čeští publicisté. Tomuto tlaku nemůže ani česká, ani polská politika ustupovat. Historie se udála jinak, než to traktují němečtí politikové. Kdyby nebylo Hitlera a jeho agrese, tak by se evropské dějiny odehrály úplně jinak. Ten, kdo začne válku, musí počítat s tím, že ji může prohrát a že to bude mít nedozírné následky mimo jiné i pro jeho vlastní nevinné lidi.
Odvolávat se dnes na »evropské hodnoty« v souvislosti s odsunem není možné. Věc je vyřešena, a to dokonce i několika renomovanými právními posudky, které vypracovali němečtí a rakouští právníci. O věci rovněž rozhodl evropský soud, a to tak, že nároky vyhnanců odmítl.
»Právo na vlast« v německém pojetí zkrátka neexistuje. Na druhé straně je ale třeba říci, že současná Evropská unie je založena na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu a Němci včetně vyhnanců a jejich potomků se mohou volně usazovat i v České republice stejně jako Češi v Německu. Existuje rovněž česko-německá deklarace, která česko-německé problémy související s II. světovou válkou ukončila odborným dialogem historiků a velkorysým fondem pro nápravu křivd. Česká politika rovněž vůči Německu nevznáší žádné požadavky související s mnichovskou dohodou a s celkovým odškodněním za okupaci.
To všechno by měl předseda Evropského parlamentu vědět. S politováním musím konstatovat, že to asi neví.
Hynek Fajmon
Autor je europoslanec za ODS.
Zveřejněno v deníku HN