Už před časem se provalilo, že se Tošovský kamarádil s československou Státní bezpečností. To mě ani za mák nepřekvapilo. Na teplé místečko v Londýně za bolševika asi opravdu stranická legitimace nestačila – vykládat takové věci je asi tak stejně příčetné jako kdyby soudruh Dienstbier vykládal to samé o své funkci zpravodaje ČTK v západní Evropě. Prostě od určité úrovně je nutné počítat s tím, že dotyčný alespoň v důvěrném hovoru popíjel pravidelně kávičku s důstojníkem StB.

Nevím, co si mám myslet o českých novinářích, kteří se daleko více zajímají o nějakého Pepu Dvořáka, který, při veškeré úctě, v mé paměti utkvěl nejvíce díky Malému televiznímu kabaretu, ve kterém mi tehdy coby děcku jeho hýkání dost imponovalo. Jestli tento vodník donášel na Suchého nebo ne, to je mi celkem jedno, protože ono nám to všem může být celkem volné. V podstatě je to záležitost mezi těmito jednotlivci, stejně nebudeme nikdy schopní rozhodnout, který z nich byl horší a který lepší. Cynicky řečeno, českou současnost to nijak neovlivňuje, ačkoli o morálce dotyčných to samozřejmě mnohé vypovídá.

Možná se těm českým novinářům ani nedivím, on je ten Pepa Dvořák daleko jednodušším materiálem. Důkazy jsou takříkajíc doma a vodníci jsou o kapku mediálně zajímavější než ouřada s podivným kukuč. Je také dost možné, že daleko úplnější materiály jsou v archivech KGB. S tím, že by z nich něco uniklo opravdu ale počítat nelze. Rusové mají bordel v lecčems, ale v tomhle rozhodně ne. A kdyby přeci náhodou, tak se někomu přihodí dopravní nehoda nebo vyletí záhadně do výšin hladina dioxinů v krvi.

Stejně je to ale zajímavá shoda (skoro lhostejno, zda záměrná či náhodná) – v době, kdy hlava ruské armády generál Bulevskij v Moskvě skoro vyhrožuje náměstkům ministra zahraničí a ministryně obrany ČR v souvislosti s plánovanou stavbou radaru americké protiraketové obrany u nás, Rusové vybírají jako kandidáta do čela velmi významné mezinárodní instituce Čecha. Tošovského odbornost nejsem kompetentní posuzovat (je pravděpodobné, že je vynikající profesionál na světové úrovni), ale je to krok překvapivý. Jedna věc je jistá – taková rozhodnutí se v Rusku nedělají bez souhlasu prezidenta Putina, který se může pochlubit opravdu důkladnou kariérou v KGB. Ostatně stejně jako jeho pravděpodobný nástupce Sergej Lavrov, který dostal za úkol Putinovu stolici na pět let pohlídat, než se tam gosudar vrátí.

Jo jo, archivy KGB, to by bylo počteníčko. To by nebyla taková kašička jako archívy StB!! Třeba se, až budu vetchý stařeček, dozvím, jak bylo možné jezdit do práce posledním modelem Mercedesu, mít byt v Praze na nábřeží, honosnou chatu na venkově,  dráždit orgány donáškou čaje a zároveň být největším disidentem a pobírat tantiémy ze západní Evropy. Možná to dodnes nechápu páč sem z vesnice... Je to možný, že třeba právě proto mi to hlava nebere.

Napsáno pro blog.idnes.cz