Stane se z Norska další úzký spojenec USA?
Norská společnost prochází za posledních šest let velmi zásadní proměnou. Postupně odhodila socialistickou multikulturní pseudotolerantní fasádu a přišla na to, že není špatné se nestydět za svůj původ. Ona ani v době vrcholného multikulturalismu nebyla nijak nadšená - jednalo se o klasický doublethink: pokud se Norové bavili mezi sebou, příliš nakloněni cizincům všeho druhu (a zejména těm muslimským) nebyli, pouze veřejně to nedávali najevo. Média měla velmi silnou pozici a měla pocit, že jsou nositeli "pokroku" spočívajícího v socialistické multikultuře. Lidé se tak za své názory povětšinou byli donuceni stydět, nicméně narozdíl od sousedního Švédska je neopustili. Během devadesátých let se tyto v hloubce skryté názory začaly dostávat na povrch spolu s tím, jak začalo mít se sociálním státem a příliš otevřenou imigrační náručí problémy Švédsko. První zlom přišel 11. září 2001, kdy mediální propaganda o "islámu - mírumilovném náboženství" vzala za své. Norové, tou dobou už silně euroskeptický národ, začali silně podporovat Fremskrittspartiet, stranu, která má v programu ekonomický liberalismus, patriotismus, vazby na USA a Israel, euroskepticismus a nechuť k "pokrokovým" ideologiím, což vyvrcholilo v roce 2005, kdy FrP poprvé vážně ohrozila zdánlivě neotřesitelnou pozici dlouho působící středolevé Strany práce. Jak se stupňovala intifáda v Israeli a džihád po Evropě začínal sbírat oběti (Madrid, Londýn), Norové si začali čím dál víc uvědomovat, jak média umějí lhát a začali s do té doby neslyšitelnými názory vystupovat veřejně. Když vrcholila aféra s karikaturami takzvaného proroka Mohameda a rozzuřený dav muslimů vypálil i několik norských ambasád a běžně pálil i norské vlajky všude po světě jen za norskou podporu Dánsku, začal se názor, do té doby označovaný za "xenofobní" až "fašistický", tedy ten, že jsme už ve válce a bojovat musíme, prosazovat i ve Stortingu (norský parlament). FrP na parlamentní půdě přednesla záměr zakázat v zemi islám, obyvatelstvo začalo slyšet na ekonomické reformy, liberalismus a ještě silnější zpřísnění imigračních podmínek. Nárůst moci a agresivní rétoriky ruského prezidenta Putina v kombinaci s útoky proti jeho sousedům, neschopnost Evropské unie jakkoliv zabezpečit své území proti agresi z východu, jihovýchodu, jihu i zevnitř či stupňující potíže s muslimským obyvatelstvem v jiných zemích EU - to vše způsobilo, že se norská společnost v roce 2007 dostala do stavu naprosto odlišného od toho v roce 1997, dokonce tak daleko, že myšlenky, které se v Norsku běžně dnes hlásají na parlamentní půdě, ve veřejných iniciativách a dokonce už i pomalu v médiích, patří do kategorie, která ještě před deseti lety byla něčím nemyslitelným, nevyslovitelným - až heretickým. Norsko se odvrátilo od socialismu, feminismu i ekologismu. Norové jako jediný národ Evropy dosahují porodnosti vlastních obyvatel ke dvěma dětem na matku, přičemž tento vývoj je také otázka několika posledních let a třebaže se to média nesnaží moc nahlas říkat, mezi lidmi je názor jasný: musíme se snažit, jinak JICH bude víc. Otcové se ujímají péče o děti ne proto, že jsou jejich ženy kariéristky, ale proto, že pochopili, že to je jediný způsob, jak zásadně napomoci celistvosti rodiny. Norsko před několika lety obnovilo navzdory mohutným protestům Greenpeace a dalších ekoteroristických organizací lov velryb - až se chce říct, že z trucu, protože velryby Norsko k růstu HDP opravdu nepotřebuje. Ale jen houšť, dělalo se to vždy a velryby se po dobu zákazu přemnožily. Předvolební průzkumy naznačují, že příští volby by mohla vyhrát Fremskrittspartiet, která se netají tím, že chce být po boku Velké Británie, Israele a Polska dalším těsným spojencem USA a "jestřábem". Za posledních deset se rovněž dost zásadně změnila role armády - mladí lidé už povětšinou nevnímají vojenskou službu jako zlo sloužící imperialistickým militaristům, ale za prestižní záležitost, protože stojí nebezpečí ohrožení svého "way of life" tváří v tvář. Do armády se začaly investovat obrovské částky z těžby ropy, armáda je dnes na velmi vysoké úrovni a zvažuje se její proměna ve švýcarský model. Zároveň norská diplomacie navazuje užší styky v rámci EFTA zejména s Islandem a Švýcarskem i ve strategických otázkách. Norská společnost dnes a před deseti lety je přesným dokladem Churchillova tvrzení, že "kdo nebyl v mládí socialistou, nemá srdce, kdo jím zůstal, nemá rozum". Norové dokázali, že se dokázali relativně bez kocoviny probrat ze socialistického opojení a že dostali rozum. Bylo za pět minut dvanáct.
http://nekorektne.blogspot.com/