Gross: Tak tohle jste mi neměli dělat
To je sešup! Novopečený premiér Stanislav Gross se ve funkci ještě ani neohřál a už prožívá první opravdový kariérní náraz v životě. Základní kámen jeho technologie moci – popularita u širokých mas obyvatelstva – eroduje pod nánosem nesplněných slibů, prosťoučkých kampaní a partajních rozkolů doprovázených hysterickými výlevy mnohých spolustraníků. „Tak tohle jste mi neměli dělat,“ vzkazuje v duchu lidu ještě do nedávna jeho miláček Gross. V průzkumech oblíbenosti je až pátý a stále klesá!
Po bitvě je skoro každý generálem. Buďme nachvíli generály i my. Při pohledu do zpětného zrcátka doby se zdá, že Gross udělal fatální chybu svým letním „záskokem“ za nynějšího eurokomisaře Špidlu. Mnozí socialisté do něj vkládali své možná poslední naděje. Ani páně Grossova „marketingová“ osobnost se neukázala být tím pravým řešením jejich palčivých problémů, především, jak se udržet dále u koryta a nasávat lahodnou vůni politických prebend. Dřívější esa v rukávu měla totiž nyní hodnotu nižší než prašivý spodek: zvýšení důchodů a podpor už tak nezabralo stejně jako galakoncerty „ve jménu růže“, v nichž se začasté producírovaly již normalizací prověřené „stars“, či billboardová kampaň. Mnoho milionů na výdajích, nulový efekt na preferencích.
Stanislav Gross se dostal do středu jeviště a hlavní roli – pravda, v poněkud náročnějším partu – nezvládá. „Risk je zisk“ neplatí vždy, ví to už i on. To Petra Buzková, s níž jej ještě nedávno pojila obdobná výše procent popularity, se stále drží na výsluní. Jako Gross totiž „nehazarduje“ a drží se ve stínu ministerstva školství. Zda čeká na nějakou svoji „tutovou“ šanci, ví pouze ona sama. Grossova zkušenost je pro ni varováním, do něčeho obdobného se nepouštět, a zároveň potvrzením správnosti její dosavadní strategie.
Buďme nyní generály i před bitvou. Co teď se sociální demokracií? Strana se musí „zamyslet sama nad sebou“, vnitřně se obrodit a stát se subjektem, jemuž budou levicoví voliči důvěřovat. To nyní půjde jen horko těžko, po moci lační komunisté – konkurance na levicovém dvorečku - již číhají za rohem a socialistům se vrací silně nadnesené – a v žalostné míře nesplněné – předvolební sliby, a to i ty ze Zemanovy éry. Inu, lež má krátké nohy.