Impérium (antidiskriminace) vrací úder!
V minulém volebním období Paroubkova vláda předložila návrh tzv. antidiskriminačního zákona, který hodlal omezit svobody občanů ve sféře bydlení a vzdělávání, jakož i pošlapat princip presumpce neviny. Návrh byl podporován socialisty a Unií svobody; nakonec byl zamítnut hlasy ODS a mnohých poslanců KDU-ČSL.
Proto překvapuje, že nyní vláda ODS a KDU-ČSL obdobný antidiskriminační zákon předkládá (připravuje jej Legislativní rada Cyrila Svobody). Že by politici ODS a KDU-ČSL zapomněli na své politické přesvědčení? To uvidíme při hlasování v Parlamentu, stejně jako i definitivní podobu návrhu zákona (např. Ministerstvo vnitra jej navrhlo rovnou zamítnout jako nepotřebný). Spíše se zdá, že levicově-liberální establishment je v různých vládních radách zakořeněn natolik, že ať už jsou demokraticky zvolený Parlament a vláda jakékoli, tito levicově-liberální aktivisté opětovně předkládají a protlačují svou ideologickou agendu.
Řekněme to otevřeně: tzv. antidiskriminační zákon hodlá omezit svobodu občanů jednat na základě svého morálního, politického či náboženského přesvědčení; hodlá pošlapat svobodu smlouvy a spolčování.
Již nyní podle zákoníku práce nemůže zaměstnavatel odmítnout zájemce o práci na základě jeho politického přesvědčení. Sdružení politických vězňů totality či vzdělávací instituce propagující svobodnou společnost by nemohly otevřeně říci komunistickému stalinistovi či neonacistickému skinheadu, pokud by ti měli tu drzost provokativně žádat o práci v těchto nestátních organizacích, že z důvodu jejich hanebného politického přesvědčení, naprosto neslučitelného s posláním oněch institucí, o jejich služby zájem nemají. Kdyby jim to otevřeně řekly, porušily by zákon. Kdyby otevřeně řekly pravdu, proč je nezaměstnají, tudíž realizovaly by svou svobodu slova jakož i svobodu smlouvy a spolčování (jež znamená nejen svobodu se s někým dobrovolně spolčit a smlouvu uzavřít, ale i se s někým nespolčit a smlouvu neuzavřít), porušily by zákon. To je princip tzv. antidiskriminace: omezení, resp. pošlapání svobody smlouvy a spolčování.
Návrh tzv. antidiskriminačního zákona tento princip umocňuje a ještě i dále rozšiřuje na sféru bydlení a vzdělávání. Chce zakázat nejen tzv. „diskriminaci ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání,“ ale i tzv. „diskriminaci ve věcech přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.“ Přitom diskriminací rozumí „takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu rasy nebo etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru,… politického či jiného smýšlení,… členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích,… rodu, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině.“
Návrh zákona taky neopomněl stanovit, že „zdravotním postižením se pro účely tohoto zákona rozumí i ztráta nebo omezení tělesných, smyslových nebo duševních funkcí…, přítomnost mikroorganismů, organismů nebo jiných cizorodých předmětů v těle, jež způsobují nebo mohou způsobit chronickou nemoc.“
Takže pokud by byl tento návrh zákona přijat, nejen že bych nadále nesměl využít svou svobodu nenásilně jednat na základě svého mravního přesvědčení a ve své vlastní nestátní organizaci bych o zaměstnání se ucházejícího nácka nebo komouše nemohl poslat do háje, ale my, občané České republiky, bychom přišli i o tyto další svobody:
- Majitelka domu by se nemohla rozhodnout pronajmout byt pouze ženám-studentkám a nikoli mužům-studentům na základě přesvědčení, že děvčata jsou pořádnější než kluci.
- Katolický majitel domu, který chce žít v souladu s učením Církve, by již neměl právo pronajmout byt pouze manželskému páru, a nikoli páru svobodnému nebo homosexuálnímu.
- Soukromá škola by nemohla přijímat za žáky jen děvčata.
- Skautský oddíl by nemohl odmítnout přijímat za instruktory aktivní homosexuály.
- Onen skautský oddíl by nemohl odmítnout za instruktora nejen aktivního homosexuála, ale ani HIV pozitivního. Anebo taky někoho s leprou.
- Soukromé židovské gymnázium by nemohlo přijímat za žáky děti pouze židovských rodičů.
- Nestátní baptistická škola by nemohla přijímat za učitele jen věřící baptisty.
- A nikdo z předchozích by nesměl odmítnout pronajmout byt či udělit zaměstnání učitele člověku, který konvertoval k vahhábistickému islámu a považuje Usamu bin Ladina za svého hrdinu.
To je jen pár příkladů svobod, o které bychom po přijetí tzv. antidiskriminačního zákona přišli. Otázka: Chceme to? Skutečně chceme ztratit svobodu nenásilně jednat na základě svého mravního, politického či náboženského přesvědčení na svém vlastním majetku či se svým vlastnictvím? Skutečně chceme přijít o svobodu smlouvy a spolčování, jež, má-li být svobodou, musí zahrnovat i svobodu se s někým nespolčit a smlouvu neuzavřít?
Sledujme další vývoj tzv. antidiskriminačního zákona. A již teď mějme obavy. Velké obavy. Impérium antidiskriminace se totiž rozhodlo vrátit úder.
Publikováno v RC Monitoru č. 13, 5.7.2007