Rozhovor s Janem Hřebejkem: O vyrovnání se s minulostí
Režisér filmů jako Horem pádem, Pupendo či Pelíšky v exkluzívním rozhovoru pro Portál nejen o Hučínovi, Pinochetovi a Evropské unii
Co si myslíte o enormním nárůstu preferencí komunistické strany?
Domnívám se, že je to spíše o účasti ve volbách. Ty preference podle mě nenarůstají.
Je to vskutku pouze o té účasti? Nevypovídá to také o tom, jak se česká společnost vyrovnala s komunismem?
Ona se s ním ale nevyrovnala! Němcům to trvalo dlouhou dobu, než se vypořádali s druhou světovou válkou. Tady byl přece jenom komunismus čtyřicet let. Měl, zjednodušeně řečeno, dvě fáze, čímž se to vyrovnávání komplikuje. Myslím tím jednak období od roku 1948 až do osmašedesátého a pak období následující. Je to smutné. Bylo však pouhou iluzí domnívat se, že vyrovnání může proběhnout rychle. To by to muselo proběhnout v národě, který je odhodlaný k nějakým razantním krokům. Tady pro něco takového neexistuje precedens: neměli jsme svého Adenauera. Neměli jsme ani takový systém jako v Jižní Africe, kdy se před televizními kamerami sešli oběti a jejich trýznitelé, aby si to vyříkali před očima celého národa.
Éra komunismu bylo období “snadných pravd”. Teď to prostě není tak úplně jednoduché a některé lidi to irituje. Štve je, že život a politika se nedají redukovat na některé jednoduché ideologické poučky. Jsou z toho zneklidnění a přiklánějí se k extrémním stranám. Věřím, že čas to spraví.
Jaký máte názor na kauzu Vladimíra Hučína?
Popravdě řečeno, když jsem viděl, jak policajti vlečou Milana Paumera z odbojové skupiny bratří Mašínů, bylo to strašné déjà vu. Věřím, že to snad jsou jen nějaké excesy. Mě v tomto případě mnohem více děsí - a v tom jsem výjimečně zajedno i s prezidentem republiky -, že ten “slavný” výrok Jiřího Koláře, že “kdo nic neprovedl, se nemusí obávat odposlechů”, je opravdu úlet. Jestli má policejní prezident tento názor, je to něco šíleného.
Politika v totalitě má jednu výhodu - každý ví, že komunisti jsou svině a kdo je proti nim, je v pořádku. Jenže v demokracii to takhle nefunguje. I demokratické postupy mají některé své ohavné projevy nebo důsledky a my si na tu nedokonalost musíme zvyknout, nebýt však lhostejní.
Byl byste pro vyznamenání členů skupiny bratří Mašínů?
Určitě. Myslím, že by to byl správný precedens. Měl je možná vyznamenat už prezident Havel, ale dneska jsme všichni chytří. Je to složitá kauza, avšak já osobně, jako Honza Hřebejk, bych byl pro vyznamenání členů skupiny.
Myslíte si, že Havel mohl po roce 1989 vůči komunistům postupovat razantněji?
Problém je v tom, že Havel je velkorysý člověk a ta doba byla velmi komplikovaná. Havel je navíc přemýšlivý člověk, intelektuál, který má morální převahu politického vězně, takže si to gesto určitého odpuštění dovolil. Tohle je hrozně retroaktivní, nemůžeme být “chytří” po patnácti letech. Ono ty “kdyby“ pro historii neplatí.
Myslím si, sečteno a podtrženo, že přínos Havla coby prezidenta je nesporně kladný a zpětně spekulovat, že něco nemuselo být, nebo mělo být jinak, znamená odpírat historii její dynamiku.
Měla by být zakázána komunistická strana?
Teď je na to pozdě. Komunisti v komunistické straně jsou jedna věc a bývalí komunisté ve státní správě a bývalí fízlové jsou věc druhá - ty by to nijak nepostihlo.
Nepřipadá vám, že existuje určitá asymetrie na jedné straně ve shovívavém pohledu na komunismus a na druhou stranu v jistě oprávněném odsouzení nacismu?
Je to bohužel světový jev, snad vyjma Ameriky. Je to dáno tím, že komunismus neprohrál v otevřené válce, pouze “vyhnil”. Je mnoho ordůd komunismu, všechny jsou špatné, ale mají různé podoby. Je to velice složité: nikdo neřekne, že Pinochet zachránil Chile před komunisty, protože si při tom počínal ohavně a důkaz, že by marxisté z Chile rozšířili ideologii do celé Jižní Ameriky, stejně neexistuje.
Domnívám se, že komunismus je stejně ohavný jako fašismus, je to překonaná iluze: je dokázáno, že to nefunguje a ani nemůže fungovat a že to ve finále vede k vraždám a k potlačování všech lidských svobod. Nechci vypadat jako relativista. Jenom říkám, že je jednoduché být pozdní hrdina a říkat zpětně, “že kdyby se něco” v dějinách stalo, „tak by se“ atd. Kdo rozsoudí, zda jsme měli v roce 1938 bojovat? Co se mělo dělat v roce 1948? Měli se všichni chovat jako bratři Mašínové? Osobně si myslím, že by bylo dobré, kdyby do odboje nešlo několik jednotlivců té skupiny, ale třeba několik set lidí. Pak by dnešní kontinuita s předlistopadovým režimem nebyla tak hladká a pan prezident by jen obtížně rozděloval “antikomunismus a nekomunismus”. Ápropos: já ale rozumím, proč to říká. On to myslí intelktuálně, ale politicky je to relativizování. Jsem intelektuál, nejsem politik, já nevím, jak bych se choval, kdybych byl členem parlamentu a komunisté byli jazýčkem na vahách. Fakt to nevím.
Co náš vstup do Evropské unie? Nepřipadala vám předvsupní vládní informační kampaň třeba jednostranná, že nebyl dán stejný prostor i druhé straně?
Jestliže přední euroskeptik je prezidentem republiky, tak nevím, co myslíte tím, že nebyl dán hlas druhé straně?! V celostátních denících vycházely třeba fejetony Benjamina Kurase, jež byly zvučným a poměrně silným argumentem z “druhé strany”. Jsem přesvědčen, že z dlouhodobého hlediska integrace do standardních mezinárodních struktur, je naše participace v EU v pořádku, jsem eurooptimista. Připadá mi, že obava z evropské byrokracie v situaci, v jaké je tato země, je trošku hloupá. Může se však stát - třeba za deset let -, že ten Brusel “zbytní” a lidi začnou říkat, že pravdu měl Klaus.
Děkuji za rozhovor.