2018: Vpád vojsk Gazpromu?
Časy se mění, zhudebnil odvěkou moudrost Bob Dylan ve slavném songu. Historické změny, na rozdíl od žabomyších prkotin, však leckdy zůstanou ve svém zrodu nerozpoznány.
Třeba ta, že Gazprom, ruský plynárenský gigant, si zřizuje vlastní armádu. Multimiliardový moloch, jehož zájmy horlivě brání sám Vladimír Putin a v jehož dozorčí radě sedí bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, je monopolním provozovatelem plynovodů v celé matičce Rusi. V plynovém područí drží i podstatnou část Evropy.
Jedenadvacáté století definitivně stvrzuje odklon od smithovského ideálu volného trhu malých konkurentů, ale vlastně i od neškodně oligopolních odvětví. Rigidní centrální plánování je ovšem zdiskreditováno.
Zejména v Evropě, Číně a Rusku se tak nabízejí nové modely. De facto státem piplané monopoly, které se ovšem tváří na výsost tržně. Něco jako u nás ČEZ. V dnešní globalizované ekonomice platí o to více, než kdy jindy, že co je doma, to se počítá. Vlády se proto koncentrují na piplání několika vyvolených subjektů, kteří pod ochranou rukou úřednictva – tak na hony vzdálené neviditelné ruce trhu – mutují do dříve netušených podob.
Dnes tedy už vlastní armády nejsou doménou pouze států, ale též podivných státně-tržních mutantů. Ty jsou piplány, neboť úřednictvo chce moc a jeho moc stoupá s tržní sílou jejich svěřence.
Avšak od národních šampiónů nelze čekat příliš vděku. Budou-li dost silní, rádi ožijí vlastním životem. Vymaní-li se z moci úřední – k čemuž je zřízení vlastní armády (neprozřetelným) podstatným krokem – mohou se z nich stát nevyzpytatelní hráči s vyjednávací silou na úrovni nejen jiných molochů, ale i celých států!
Zřejmě nikoliv náhodou do jejich čelných pozic již dnes míří vysloužilí vrcholní politici. Zde mají v podstatě časem neomezený mandát, nezodpovídají se voličstvu a přitom jejich vliv a moc příliš nedevalvují. Nabízí se otázka, zda si část politiků nepiplá své mutanty jen proto, aby mohla po ukončení „služby lidu“ zasednout v jejich řídících nervových centrech.
Specificky pak můžeme hodnotit přímo případ Gazprom. Zatím má jeho armáda sloužit jen pro případ teroristických útoků na rozvodné sítě. Co když ale, čistě hypoteticky, vyhodnotí mološí nervové centrum jako „teroristický čin“ třeba napojení České republiky na dnes vznikající plynovod Nabucco, jenž povede plyn nikoliv z Ruska, ale z Ázerbajdžánu? Nebude třeba čtyřicáté výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy „oslaveno“ vpádem vojsk Gazpromu?
Buď plyn výhradně z Ruska, od Gazpromu, nebo krev v ulicích!
Časy se mění, ale již asi 2200 let jde vlastně v jádru pořád o to samé.