Když Tlustý není Tlustým
Vrámci poslaneckého klubu ODS vznikla frakce v čele s Vlastimilem Tlustým, dovolávající se naplnění původního volebního programu. Dosavadní způsob prezentace vyvolává více nedůvěry než nadějí.
Institut frakce je spíše rysem fungování politických stran ve většinovém volebním systému, kde se soutěž na politické scéně přesouvá dovnitř dvou dominantních stran. V našem poměrném systému roli frakcí přebírají spíše menší a semknutější politické strany.
I ve velkých politických stranách sice čas od času mohou vzniknout názorová křídla, která se však točí kolem dlouhodobé prezentace zcela konkrétních myšlenek.
Přes všechna ujištění tento moment nová frakce nepřináší. Hlavní zdůvodnění Tlustého poslanecké skupiny, že Topolánkovo vedení prosadilo do koaličního programu málo myšlenek ODS, je možná oprávněné, ale směšné. Nejvíce to vypovídá o dvou věcech - neschopnosti Topolánkova vedení prosadit se v koalici, o čemž všichni vědí i bez frakce, a také o rezignaci superrealisty Vlastimila Tlustého na tradiční technologii prosazování politických cílů.
Poslance Tlustého po celou dlouhou dobu jeho politické kariéry charakterizoval chladný realismus.
Jeho matematicky přesný mozek vždycky věděl, jaké zvolit optimální řešení k prosazení určitých myšlenek nebo zájmů. Kdyby tomuto hlasu naslouchal nadále, jistě by slyšel, že má svoje téma nejdříve projednat ve všech stranických patrech, vytvořit alternativu a postupně Topolánka přitlačit ke zdi. Hlavně by neměl ztratit ze zřetele, že když chce nějak pohnout stranickou lodí, nesmí opouštět hlavní proud, ale naopak usilovat o jeho ovládnutí.
Dnešní Vlastimil Tlustý se však překvapivě rozhodl stát mluvčím menšinové instance, která hlásá velké pravdy bez reálné šance něco podstatného změnit. Někdejší realista Tlustý by například usiloval o vytvoření nové vládní funkce místopředsedy vlády pro ekonomiku, čímž by ODS dostala do rukou reálnou páku ke korekci hospodářské politiky. Současně by se připravoval na druhou reformní třetinu, jak o ní kdysi mluvil premiér Topolánek. Poslanec Tlustý namísto toho dělá velká morální gesta, jimiž si odcizuje své potenciální spojence z okresních a krajských struktur ODS. Svou zabejčeností v důsledku diskredituje myšlenky, jichž se sám dovolává, a před podzimním kongresem paradoxně posiluje pozice předsedy Topolánka. Ve srovnání s Tlustým se tak trochu chaotický Topolánek najednou jeví jako realista, který toho sice moc neprosadí, ale garantuje to podstatné - zabraňuje nástupu garnitury Jiřího Paroubka. Šéf frakce ODS si namísto toho pohrává s pádem vlády a předčasnými volbami, které už v této chvíli chce minimum politiků.
V tomto kontextu se Vlastimil Tlustý začíná stále více podobat někdejšímu poslanci sociální demokracie Jozefu Wagnerovi. Tehdejší předseda rozpočtového výboru si před deseti lety užil svých patnácti minut slávy stoprvního poslance, byl vyloučen z ČSSD a od té doby se za ním zavřela voda.
Středečním vystoupením nastartoval Vlastimil Tlustý svůj podobně nezadržitelný sestup. Nikoli proto, že ohlásil vznik vlastní frakce, ale tím, že rezignoval na realismus, který tvořil základ jeho předchozích úspěchů.
Bohumil Pečinka, Autor je komentátorem Reflexu.