Vondra: Euroústava je mrtvá
Dnes a zítra se bude v Bruselu rozhodovat o tom, jak naložit s takzvanou euroústavou, kterou členské státy Evropské unie podepsaly před třemi lety, ale pak byla odmítnuta v referendech ve Francii a Nizozemsku. Po dlouhém rozjímání a přešlapování na místě se konečně ukáže, kde jsme, co chceme a kam kráčíme.
Ač jsme na počátku rozhovorů měli pochybnosti, můžeme dnes říct, že tým kancléřky Merkelové odvedl poctivý kus práce. Mnohé třecí plochy byly zahlazeny, spory vyřešeny a zbývající otevřené otázky budou - věříme - do pátku či soboty zodpovězeny. Jistá je zejména odpověď na základní otázku: ústava - nejen slovo samo, ale celá základní ústavní koncepce - se neprosadila a bude opuštěna. Je to tak správně. Ústavní rétorika, smluvní ukotvení kvaziústavních symbolů, pojmy jako „zákony“ či „ministr zahraničních věcí“ vyvolávaly u mnoha lidí mylný dojem, že se Evropská unie mění v superstát. Zároveň tento umělý konstitucionalismus posiloval ambice některých politiků a úředníků takový superstát z Evropské unie postupně vytvářet, a to v rozporu s míněním většiny států a evropských občanů. Holandský ministr pro evropské záležitosti tyto ambiciózní jedince nedávno trefně nazval euroústavními ajatolláhy.
Mnohokrát v minulosti jsme říkali, že Evropská unie nepotřebuje ústavu, ale především reformy. Očekáváme proto „reformní smlouvu“, která stanoví pravidla hry, jasněji delimituje pravomoci mezi Unii a státy a posílí demokratické a transparentní fungování institucí. Bez těchto reforem nebude Unie schopna dlouhodobě fungovat ani směrem dovnitř, ani navenek. Směrem dovnitř by s narůstající byrokracií byla ohrožena její legitimita a podpora občanů, směrem navenek by byla ohrožena její konkurenceschopnost v dnešní globální soutěži.
Česká vláda od počátku přistupovala k jednáním aktivně a sebevědomě. Nebáli jsme se otevřeně pojmenovat, co se nám nelíbí, spolupracovali jsme s předsedajícím Německem, ale i s Nizozemskem, Polskem, Velkou Británií, Francií a dalšími státy, které žádaly změny, a předkládali jsme konkrétní, alternativní návrhy řešení. Důsledně jsme hájili zájmy naší země, zároveň jsme však vždy zdůrazňovali, že nám jde o dohodu a budoucnost Unie, která nebude žádný stát vylučovat a která bude posilovat, nikoli nahlodávat důvěru lidí v evropskou integraci.
Díky této politice má Česká republika dnes na budoucí podobu Unie konečně vliv. Očekáváme, že v Bruselu schválí Evropská rada jasný mandát pro podzimní mezivládní konferenci. Tento mandát bude jakousi „dohodou o budoucích smlouvách“.
Chceme, aby tyto smlouvy obsahovaly mechanismus, jak přenášet kompetence nejen z národních států na Unii, ale také opačným směrem, blíže k lidem. Jsme rádi, že v souladu se stejnými principy bude posílena kontrolní role národních parlamentů při tvorbě směrnic a rozhodnutí Evropské komise. Podporujeme také, aby se klíčové oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky nadále řídily zvláštními předpisy o mezivládní spolupráci. Polský návrh na jiný způsob výpočtu rozhodování kvalifikovanou většinou má naši podporu, protože je nejen pro nás výhodnější, ale také proto, že je z hlediska vyváženosti férovější. Říkáme však našim kolegům z Varšavy, že nejedeme do Bruselu zemřít, ale hledat dohodu a kompromis, ve kterém se každý bude cítit komfortně.
Naši domácí kritici často mluví o tom, že jsme příliš nesmiřitelní. Nic není tak vzdáleno realitě. Ústava a symboly nebudou, ale evropská vlajka nepřestane vlát nad Strakovou akademií. Připravujeme se na plné zapojení do schengenského prostoru bez vnitřních hranic ke konci roku. Vládní reformy, budouli schváleny v létě v parlamentu, stabilizují naše rozpočty tak, abychom mohli v blízké budoucnosti přijmout euro. Neboli: na evropském hřišti hrajeme aktivně, zodpovědně a s vědomím, že výsledná dohoda musí odrážet zájmy Evropy i lidí u nás doma.