Radar v Gabale, na Brdech nebo nikde?
Vladimír Putin navrhl, aby Američané nestavěli radar u nás a použili místo něj stanici Gabala v Azerbájdžánu. „Hodit cihlu a dostat jantar,“ říká k tomu můj oblíbený čínský stratég Sun-c´a míní tím, jak bezvýznamným darem vylákat velký zisk. Technicky viděno totiž není co řešit. Základna v Gabale prostě patří do sekáče. Tamější radar je zoufale zastaralý a nepokrývá ani celý Írán; sám Putin hovořil o nutné modernizaci. Gabala navíc leží tak blízko Íránu, že by Američané mohli rovnou požádat íránského prezidenta Achmadinedžada, aby na ni dohlédl osobně. A třeba by to (po svém) udělal; v Ázerbájdžánu má totiž náboženské soukmenovce. Sedmdesát pět procent obyvatelstva patří k šíitům, zvláště radikálnímu směru islámu. Že je Ázerbájdžán stabilní? To byl Írán za vlády Reza Pahleviho také; pak přišel ajatoláh Chomejní, s ním islámská revoluce a dnešní problémy.
Putinova „naivní“ nabídka také nebyla vážně určena Americe, ale především západoevropskému veřejnému mínění. Zejména v Německu se politická prostoduchost často snoubí s antiamerikanismem a za rovnítkem stojí sympatie pro Rusko. Tuhle propagandistickou strategii používal již Jurij Andropov, když chtěl na přelomu osmdesátých let zabránit instalování amerických raket středního doletu v západní Evropě. V Rusku se za těch sedmnáct let od zániku SSSR zase tolik nezměnilo.
Ale pozor. Ani Američané neříkají celou pravdu. Rakety by totiž klidně mohli postavit ve Velké Británii a účinnost systému by se tím dokonce zvýšila. Washingtonu však jde (asi především) o vojenskou přítomnost ve Střední Evropě a Vladimír Putin chce přesně tomu zabránit. Ani na jedné straně však nejde o hloupé naschvály. Obě země se nemohou dohodnout právě proto, že si příliš dobře rozumí. Američané a Rusové jednají v otázce protiraketové obrany podle svých přirozených zájmů; ty platí nezávisle na Bushovi či Putinovi. Američané musí za každou cenu upevňovat svou (ohroženou) globální hegemonii a Rusko musí opevňovat svou (notorickou) zaostalost. Před sedmnácti lety se tato země vydala západním směrem. Boris Jelcin cestou nechápavě přihlížel, jak si pozápadnělí oligarchové rozdělují hospodářství a jak bývalí vazalové nahlodávají ruské imperium. Vladimír Putin zatáhl za záchrannou brzdu a obstaral zpateční jízdenky. Zakuklený komunista? Vůbec ne. Vladimir Putin je ruský nacionalista, chladný analytik a obratný strateg. Dobře ví, že problém není radar v Gabale, v Brdech nebo nikde. Problém je hluboká civilizační rozpolcenost evropského kontinentu, ona tisíc let stará jizva po odštěpení pravoslaví od říma. Rusko se pozápadnit nechce a co hůře, ani nemůže. Hrozí nám proto nová studená válka? Ale kdepak. Pořád ještě ta stará.
Petr Robejšek, napsáno pro časopis Týden