Kdo ztratil Rusko?
V roce 1988 v Moskvě vedle sebe kráčeli dva tehdy nejmocnější muži světa, Ronald Reagan a Michail Gorbačov za přihlížení stovek ruských občanů.
Dva muži tehdy podepsali největší dohodu o omezení zbraní v historii – stažení všech sovětských raket SS-20 ze stanovišť v Evropě, výměnou za obdobný krok ze strany USA, stažení všech raket Persching, které v západní Evropě nechal rozmístit Reagan.
„To probuzení do onoho rána bylo tak blažené, že se tomu nedalo ani věřit, žít bylo v tu chvíli tak nebeské“, napsal před více než dvěma sty lety Wordsworth, když se poprvé dozvěděl o tom, že padla Bastilla.
Mnozí z nás se před pár lety cítili podobně.
Za tři roky od zmíněné dohody padla Berlínská zeď, loutkové režimy východní Evropy se zhroutily, Německo se znovusjednotilo, Rudá armáda se vrátila domů, Sovětské impérium zmizelo a osvobodilo se z něj na patnáct národů. Vznikly baltské republiky, objevila se svobodná Ukrajina.
Nyní, na summitu G8 v Německu oznámil ruský prezident Vladimír Putin, že Rusko opět zamíří své strategické střely na pozice Severoatlantické aliance. Musíme tak, doslova řekl, reagovat na Bushovo rozhodnutí rozmístit antirakety na území Polska a radar v České republice
Proč tak činíme?
Spojené státy prohlásily, že antiraketový systém ABM v Evropě je primárně zaměřen na prevenci Íránského útoku. Teherán však žádnou atomovou bombu nemá, natož mezikontinentální střelu.
Vypadá to, že směřujeme k další studené válce a pokud v ní už jsme, odpovědnost není a nebude jen na straně Kremlu. Ti, na jejichž bedrech leží největší zodpovědnost za zničení všech plodů vítězství ve studené válce, jsou Clinton a Bush II.
Jak se jim to podařilo ?
Když Rudá armáda opouštěla východní Evropu, Spojené státy navzdory porozumění si a tehdy dobrým vztahům s Moskvou, začaly rozšiřovat NATO směrem na východ. Do svého obranného společenství jsme například začlenili šest někdejších členů Varšavské smlouvy, kteří přímo sousedí s Ruskem: Litvu, Lotyšsko a Estonsko.
Protiruští jestřábi dnes tlačí na to, aby do Severoatlantické aliance vstoupila například i Ukrajina a Gruzie. Pokud uspějí, mohli bychom být v budoucnu zavlečeni do konfliktu s nukleárně vyzbrojenou Ruskou federací o nadvládu nad krymskou oblastí a o statut a orientaci Jižní Osetie, v horším případě celé Gruzie.
Jsou všechny americké zahraniční zájmy natolik cenné, že kvůli nim klidně budeme riskovat mezinárodní konflikt? Akceptovali by Spojené státy obdobnou aktivitu Číny nebo Ruska v Karibiku?
Od té doby, co dala Moskva kdysi zelenou k využití území bývalých Sovětských republik v centrální Asii pro americkou vojenskou techniku při útoku na Afghánistán, Spojené státy zde neustále usilují o své základny. Rusko a Čína jsou nyní společně odhodláni nás odsud vykopat stůj co stůj.
Amerika tajně jedná s Ázerbjdžánem a Gruzií ohledně vybudování ropovodu na linii Baku-Tibilisi-Ceyhan k převodu ropy z Kaspického moře směrem k Černému moři a do Turecka, aby tak obešla Rusko a vyřadila jej z místního vlivu.
V roce 1999 Spojené státy po více než sedmdesát dní bombardovaly Srbsko jako trest za to, že Srbové bránili svou zemi se udržet svou provincii Kosovo, kterou se jim kosovští Albánci snažili násilím vyrvat. Pravoslavné Rusko se již dlouho vidělo jako ochránce balkánských Slovanů. Clinton Rusko ignoroval a v této ze strany Srbska nevyprovokované válce dal Rusům do konce najevo, že v případě vměšování se Washinghton přehodnotí své vztahy k ruským koncernům na americkém území.
Poté, co pomohla k pádu vlády v Bělehradě, usiluje naše nová Kominterna, jinak organizace zvící se Národní nadace pro šíření demokracie (NDE), Dům svobody a podobné spolky, zasahující a vměšující se v současné době do situace a poměrů v Gruzii a na Ukrajině, o to, vypudit a svrhnout proruské režimy a instalovat zde proamerické vlády. V současné době však NED však ustupuje z Běloruska a schyluje se k tomu, vyhnat její pobočky i z Moskvy.
Můžeme Rusům vyčítat, že mají vztek? Jak bychom my reagovali na levicová NGO´s ve Washinghtonu, dotované a podporované ruskými ropnými penězi, které by pomáhaly nepřátelským elementům v průniku do Bushovy administrativy?
Spojené státy dříve trvale sekýrovaly Rusko za nedostatek demokracie. Studená válka skončila, znamená to snad však, že ruská politika je nějakým naším byznysem?
Nám se nelíbí, jakým způsobem jedná Putin s Michailem Chodorkovským, Borisem Berezvskym a dalšími oligarchy, kteří v roce 1990 využili ruskou slepotu, naivitu a nezkušenost k vlastnímu obohacení. Jenomže stejně tak se možná Putinovi nelíbí, jak jsme my jednali s Marthou Stewart.
Harry Truman je často obviňován, že započal studenou válku. On ne, to Stalin. Bill Clinton, George William Bush a neokonzervativci si koledují o to, zahájit druhou. Prvořadým úkolem dalšího amerického prezidenta by tak mělo být napravit to, co tato sorta napáchala a přestat posměšně šťouchat do ruské tváře
Z anglického originálu "Who lost Russia" přeložil Ondřej Šlechta
www.chroniclesmagazine.com