V lednu 2003 se jedna novinářka setkala s hlavním muftím policejních sil palestinské samosprávy. Dozvěděla se od něj, jaké požitky čekají mužské (sebe) vrahy v muslimském ráji. Abú Šajchuddím byl skálopevně přesvědčen a nadšeně o tom vyprávěl, že mučedník od prolití první kapky krve necítí vůbec žádnou bolest ze svých případných zranění, je okamžitě zbaven všech svých špatných skutků, spatří své místo v ráji po boku Alláhově, je chráněn před mukami záhrobí a strachem. Ožení se s dvaasedmdesáti krásnými černookými ženami. Také má od Alláha právo přimluvit se za sedmdesát svých příbuzných. Obdrží korunu slávy, jejíž jeden drahokam je lepší než celý tento svět a všechno na něm.
Reportérka se šejcha zeptala, co cítí, když slyší, že si mladá žena připne pás s výbušninami a jde se vyhodit do vzduchu ve společnosti nevinných mužů, žen a dětí?

Šajch Jásín odpověděl, že je to pro něj dobré znamení, protože kdysi ženy nesnášely krev a tak nepáchaly mučednické činy. Teď však jsou ochotné zemřít a to je dobře. S uspokojením opakoval, že je to opravdu dobré znamení.

Dále Jásín novinářce vysvětlil, že taková žena se v ráji stane mnohem krásnější než dvaasedmdesát rajských panen. A pokud není vdaná, má v nebi zaručeno, že dostane neposkvrněného manžela. Také má právo vybrat k sobě do ráje sedmdesát příbuzných a ti nebudou trpět záhrobními úzkostmi.