Nesmrtelný Politik Ronald Reagan
Před třemi lety 6.června 2004, odešel ve věku 93 let největší americký president a nejvýznamnější politik, kterému vděčí celý svět včetně naší republiky za odchod komunistických režimů na smetiště dějin, politik, jehož hlavním politickým krédem bylo, že komunismus je ve své bytostné podstatě zlý režim, se kterým nelze mírově koexistovat, ale proti kterému je nutné bojovat, politik, kterému i my vděčíme za to, že již nežijeme v komunistickém marasmu - Ronald Reagan. Díky němu se celý civilizovaný svět zbavil největšího neštěstí lidstva, sovětského komunismu, a Evropa přestala žít v tyranii.
Ještě za jeho života historie ukázala, že právě v osudových a krizových situacích se plně vyjevují dobré a špatné vlastnosti politických vůdců. Dobrý vůdce, jakým byl právě Reagan, musí mít odvahu říci nahlas, co sice každý stejně ví, ale bojí se to vyslovit. A prezident Reagan byl přesvědčen o tom, že komunistické režimy představují morální zlo a hrozbu, proti které je nutné bojovat a co je důležité, nebál se to vyslovit nahlas. Historie boje s komunismem ukázala, jak důležitá byla Reaganova osobní odvaha a vůdčí schopnosti ukotvené v hlubokém morálním přesvědčení o správnosti konečného cíle. Deset let po nástupu Reagana do úřadu prezidenta se zhroutil celý komunistický blok.
Vzpomínám, jakým šokem bylo pro tehdejší sovětské politiky zvolení Reagana v roce 1980 americkým prezidentem. Až do té doby jim totiž Amerika ustupovala a oni její politické ústupky brali jako známku slabosti a jako signál, že si mohou dovolit více a více, jak ukázaly události v Československu, Afghánistánu, Angole, Nicaragui a jinde. Hospodářské styky sloužily navíc Sovětům především k získávání moderní technologie a devizových příjmů s cílem zvyšovat technickou vyspělost armády. Reagan učinil podobně politice konec. Jedním z prvních Reaganových opatření po nástupu do úřadu bylo výrazné zvýšení vojenských výdajů, které byly za Carterovy vlády postupně omezovány. Sovětský svaz se snažil odpovědět stejně, ale Reagan byl pevně přesvědčen o mnohem větší ekonomické síle americké ekonomiky založené na volném trhu v porovnání s centrálně regulovanou sovětskou ekonomikou. Stejně tak byl přesvědčen, že sovětská ekonomika se pod tíhou snahy udržet vojenskou paritu se Spojenými státy zhroutí. Reaganova vláda rovněž přistoupila k omezování hospodářského styku se Sovětským svazem především pokud jde o vývoz vyspělé technologie a poskytování dotovaných úvěrů.
Nová americká politika prezidenta Reagana vyvolala vlnu negativních reakcí nejen v Kremlu ale i u řady západoevropských politiků a tzv. "intelektuálů". Tento odpor se projevil velmi intenzivně v souvislosti s rozmisťováním raket středního doletu v západní Evropě a po vyhlášení Reaganova programu tzv. "hvězdných válek" neboli vytvoření obranného štítu proti napadení jadernými raketami. Reagan byl však hluboce přesvědčen o morální správnosti svého tvrdého přístupu ke komunistickému zlu, a toto přesvědčení mu dodávalo sílu i v takových situacích, kdy o její správnosti pochybovali jeho nejbližší spolupracovníci, a kdy se proti němu stavěla i jeho vlastní dcera. A jeho politika přinášela postupně úspěchy. Sovětská ekonomika začala brzy pociťovat tíhu snahy udržet se Spojenými státy krok v oblasti výdajů na zbrojení. Konflikt v Afghánistánu se prodražoval a americká vojenská pomoc odpůrcům sovětské okupace oddalovala vidinu definitivního vítězství. Po rozmachu v 60. a 70. letech začal ústup komunismu. Kreml nebyl již schopen poskytovat vydatnou "revoluční bratrskou pomoc", a ostrůvky revoluce se postupně hroutily. Osvobození řady zemí od komunistického jha vedlo k vytvoření nových příležitostí pro vzájemně výhodné obchodování, a světový obchod zaznamenal v 90. letech velmi rychlý rozmach. Reaganovy kroky umožnily následně omezit výdaje na zbrojení a přesměrovat je na produktivnější aktivity. Mnozí tzv. "rozvážní", "přemýšliví" či "kompromis hledající" politici a především "intelektuálové" předpovídali, že Reaganova politika nekompromisního postoje ke komunistickým režimům povede ke světové válce a k jaderné katastrofě. Odpor západoevropské veřejnosti byl v důsledku toho do značné míry motivován opravdovými obavami z jaderného konfliktu, a komunistická propaganda si byla dobře vědoma, že tyto obavy a protesty veřejnosti může použít jako účinnou zbraň proti Reaganovi. Otevření komunistických archívů ukázalo, že Kreml a jeho spojenci podporovali intenzivně různá tzv. "mírová hnutí" v západní Evropě a Spojených státech. Vedle obav před terorem však podporovali i teror samotný, jak ukazují dokumenty o výcviku teroristů v táboře východoněmecké tajné policie nedaleko u Berlína. Výsledek však byl zcela opačný. Tato politika přispěla rozhodující měrou k pádu totalitních režimů, k osvobození milionů lidí a odstranila největší hrozbu světového míru od doby fašismu.
Podobně, jako se nenaplnily černé předpovědi politických a vojenských důsledků Reaganovy politiky, nenaplnily se ani předpovědi o katastrofických důsledcích jeho hospodářské politiky. V roce 1988 publikoval přední americký ekonom Benjamin Friedman knihu se sugestivním názvem "Den zúčtováni" s podtitulkem "důsledky Reaganovy hospodářské politiky". Friedman argumentoval, že hospodářská politika praktikovaná za Reaganovy vlády znamenala zásadní rozchod se základním morálním principem, podle kterého se současné generace nemají zadlužovat na úkor generací budoucích. Friedman poukazoval na rostoucí rozpočtový schodek, ke kterému přispělo mimo jiné zmiňované zvýšení vojenských výdajů, kritizoval rostoucí zadlužování Spojených států v zahraničí a předpovídal, že tato politika povede k postupnému úpadku americké ekonomiky a ke státě prestiže a postavení Spojených států ve světě. Jak odlišná byla skutečnost od Friedmanových temných prognóz, které byly v 80. letech sdíleny řadou ekonomů. 80. léta naopak předznamenala ekonomický a politický vzestup Spojených států v 90. letech. Namísto ke zhroucení amerických veřejných financí a k finanční krizi predikované tak neochvějně B. Friedmanem dosáhly Spojené státy s pomocí rychlého růstu v 90. let nejprve vyrovnaný a posléze přebytkový rozpočet a nejdelší období hospodářské expanze ve své historii. Friedmanův "Den zúčtování" se nedostavil. Namísto ke zhroucení amerických veřejných financí a k finanční krizi predikované tak neochvějně B. Friedmanem dosáhly Spojené státy s pomocí rychlého růstu v 90. let nejprve vyrovnaný a posléze přebytkový rozpočet a nejdelší období hospodářské expanze ve své historii.
Přitom prezident Reagan převzal v roce 1980 Spojené státy ve velmi obtížné situaci, jak politické, tak ekonomické. Předchozí období vlády Jimmyho Cartera bylo charakterizováno výrazným poklesem prestiže Spojených států ve světě, zatímco ekonomika byla sužována rychle rostoucí inflací, vysokou nezaměstnaností a nízkým růstem. Carter, podobně jako jeho předchůdci sledoval politiku tzv. "mírové koexistence" dvou velmocí, USA a SSSR. Základní problém s touto politikou spočíval v tom, že SSSR nesledoval strategii mírové koexistence ale strategii zničení kapitalismu a světového vítězství socialismu. Carter a celá řada amerických a evropských politiků však žila dlouhou dobu v iluzi, že zintenzivňování politických a hospodářských styků se SSSR povede k upevnění mírového soužití. Carter sice částečně prokoukl pravou podstatu sovětského režimu v roce 1979 při invazi SSSR do Afghánistánu, ale to se již jeho politická kariéra schylovala ke konci. Reagan vyhrál volby s jasným programem, že je třeba obnovit prestiž a váhu Spojených států ve světě. A protože to byl muž nejen slov, ale i činů, dokázal to uskutečnit.
Americký spisovatel Peter Schweitzer v knize "Reaganovy války" klade otázku, jak je možné, že Ronald Reagan, student ekonomie a sociologie z průměrné univerzity, předpověděl správně něco, co nepředpověděli nejvzdělanější absolventi nejprestižnějších univerzit, totiž že Sovětský svaz skončí na smetišti dějin. Reagan na tuto otázku odpověděl sám. Podle něj nespočívá vysvětlení v jeho vyšší inteligenci a předvídavosti, ale v odvaze říci nahlas, co každý stejně věděl, ale bál se vyslovit. Tato epizoda podle Schweitzera ilustruje, jak důležitá je u politika osobní odvaha podložená vědomím morální správnosti jednání, schopnost formulovat jasnou vizi a k jejímu naplnění pak napnout veškerou energii a síly. Tyto Reaganovy vlastnosti vysoce oceňovali i jeho političtí protivníci v Kremlu.
Před třemi lety nás tato živoucí legenda sice fyzicky opustila, ale jeho duševní odkaz bude žít po mnoho generací. Goethe kdysi řekl, že by si přál stát se nesmrtelným a pak umřít. Toto se stalo Ronaldu Reaganovi a nezbývá než dodat: "Pane presidente děkujeme Vám, děkujeme Vám za všechny občany této planety, kteří se díky Vám dostali z komunistické nesvobody a mohou žít své obyčejné avšak svobodné životy! Pane Reagane děkujeme Vám!"
www.fragmenty.cz