Česká levice je u konce s dechem…
A to je dobře! Komunisté i socialisté mohou zatrhnout účet! Více voličů už jim česká kotlina nenadělí. Jak to? Volební rok 2004 je věru rokem zúčtování. Až dosud totiž česká levice, KSČM i ČSSD, přebírala původně pravicové voliče, rozčarované „tunely“, „zpackanou privatizací“ a Zemanovou „spálenou zemí“. Pravicově smýšlející volič byl navíc otráven rozkolem v ODS roku 1997. Smečka pochybných kariéristů, oportunistů a neschopných nekňubů přelezla tehdy pod křídla subjektu, jenž se falešně a farizejsky pojmenoval „Unie svobody“.
Kdeže loňské sněhy jsou! Dnes je vše mnohem průzračnější. Z US zbylo už jen torzo směšných kreatur s fantasmagorikem Kořistkou v čele. ČSSD již občany neláká rovnostářskými tezemi, dle kterých se „budete mít vždy alespoň tak dobře, jako váš soused“, ani nepěje špidlovské ódy na „EU Ráj“. KSČM zase promarnila správný moment a včas neodstranila stalinistického dogmatika Grebeníčka. „Volby pro nás skončily úspěchem,“ prohlásil sice předseda komunistů, avšak celá partaj si šeptá cosi o nutnosti „palácového převratu“. Zkostnatěle zpátečnický marxista-leninista u kormidla není dobrým marketingovým tahem už ani pro nástupkyni KSČ.
Komunisté s téměř nulovou kampaní ani socialisté s kampaní velmi nákladnou, avšak vyčpělou jak letité pivo, neuspěli. ČSSD nezachránilo ani Janečkovo hejno tradičně prorežimních všeumělců. Jestliže do těchto voleb platilo, že „Gott je vždy na straně vítězů“, letos poprvé pěl „zlatý slavík“ outsiderům. Ale proč?
Většinu občanů už levicové divadlo prostě přestalo bavit. Ti, kdož koncem devadesátých let vkládali do levice naděje, splakali nad výdělkem. Požadovali potrestání tunelářů, ve vězení skončil jen socialistický ministr financí, jež měl právě proti těmto „živlům“ brojit. Čekali růst životní úrovně po vstupu do EU, dočkali se zvýšení daní. „Všechno je to stejný šmejd,“ říká důchodkyně Alena Prouzová z Mělníka. V roce 1992 volila ODS, o šest let později ČSSD. Typický případ.
A resumé? Jednotlivým stranám už prostě zůstávají pouze voličská „tvrdá jádra“. Jak levice, tak pravice se během polistopadového vývoje stačily v očích „nejádrového“ voličstva zdiskreditovat. Komunisté se pomalu znemožňují ještě před nástupem k moci, s Grebeníčkem u moci si kopou vlastní hrob. Socialistům nezabírá ani „očistná kúra“ v podobě manželských přídavků, nejrůznějších podpor, dotací či navýšení důchodů. „Jádrový volič“ je volič z přesvědčení, jehož nelze snadno uplatit. Takoví lidé do uren v uplynulých volbách vhazovali převážně lístky s nápisem „ODS“. Budou klíčové volby za dva roky vítězstvím „jádrové“ pravice? Zatím tomu vše nasvědčuje.