Pakliže mluvíme o suverenitě,tak bylo by korektní
říci,že můžeme část své suverenity ztratit,pokud
přistoupíme na vybudování americké radarové základny v Česku.Proto musíme tuto otázku velmi pečlivě zvážit a nenechat se namočit do něčeho,co pro nás nemá žádný význam.Náš národ už ve své historii dost trpěl,takže neměli bychom dovolit
obnovit zbrojení,které přináší zisky jen chamtivým
a nenasytným zbrojařům.

Státní zastupitelství v Praze obdrželo trestní oznámení na prezidenta Spojených států George Bushe kvůli údajnému porušení zákona na ochranu míru. "Nyní bude se jeho obsah vyhodnocovat a po prostudování zvolí se další postup," řekl státní zástupce.

Trestní oznámení podala fyzická osoba. Autor žádá, aby policie v souvislosti s Bushovou návštěvou Prahy ve dnech 4. a 5. června začala prověřovat podezření z trestného činu propagace a podněcování k válce.
Když se Bush o možném zatčení dověděl,začal zvažovat cestu do Prahy.

Je spousta zajímavějších věcí než radar a vojenská základna, které stojí za to importovat k nám z Ameriky. Například občanské sebevědomí a především metody přímé demokracie, které jsou v USA naprosto běžné a mají již stoletou historii. Je na první pohled zarážející, jak se čeští pravicoví politici ohánějí transatlantickou vazbou. USA vyzdvihují jako vzor našeho směřování, přitom však naprosto selektivně vybírají pouze ty aspekty, které se jim hodí do krámu. Česká pravice je známa svým tvrdým odmítáním přímého rozhodování občanů o konkrétních veřejných otázkách pod celou řadou záminek: občané jsou hloupí a problematice nerozumí, nemají dost informací, jsou manipulovatelní, nenesou politickou odpovědnost a podobně.

Nechci zde nyní dokazovat absurdnost těchto tvrzení, chci se zaměřit na jinou věc. Ti samí politici, pro které jsou USA jakousi modlou, pokud jde o soukromé vlastnictví, volný obchod, svobodu jednotlivce, vojenskou rozhodnost atd., naprosto zamlčují fakt, že v USA již více než 100 let úspěšně funguje přímé rozhodování občanů o konkrétních veřejných otázkách. Téměř polovina států USA má funkční legislativu pro přímé rozhodování občanů (referenda) na celostátní úrovni a co více, toto přímé rozhodování je velice často využíváno. Čeští politici a s nimi většinová média však neustále omílají lživé důvody, proč občan nemá strkat nos do rozhodování, přestože je právě americká praxe usvědčuje přinejmenším z historické zaostalosti.

Protože politici, na rozdíl od občanů, informace mají, nebo to o sobě alespoň tvrdí, určitě mají i povědomí o míře a způsobu používání referend a občanských iniciativ v USA. Rozhodně by v tomto měl mít dobré znalosti jeden z čelných odpíračů referend u nás, Alexandr Vondra (ODS), neboť byl po čtyři roky velvyslancem v USA a i během jeho funkčního období se konala celá řada celostátních referend, jak si ještě ukážeme níže. To, že Vondra o tomto nikdy nemluví a dál stereotypně setrvává na oněch pitoreskních důvodech, proč občany nepustit k referendu, znevěrohodňuje nejen jeho kompetenci v oblasti správy věcí veřejných, ale vůbec jeho morální kredit, neboť prokazatelně manipuluje s informacemi v neprospěch občanů.

Alexandr Vondra naposledy vysvětloval nezpůsobilost občanů hlasovat v referendech o čemkoli zásadním v Otázkách Václava Moravce věnovaných radarové základně. Použil tradiční demagogii odpůrců referend: „K jistým otázkám se referenda prostě nedělají. Jak by proboha hlasoval lid o daních, jak by hlasoval o trestu smrti ?“. Touto sugestivní řečnickou otázkou (neboť zůstala bez odpovědi) chtěl Vondra vsugerovat, že hloupí a zmatení občané využijí první možnosti referenda ke znovuzavedení trestu smrti a k rozvrácení ekonomiky odhlasováním nulové daně. Kdyby Vondra nechtěl pouze děsit a manipulovat diváky, mohl na svoji otázku hned sám odpovědět, neboť jistě ví, že po dobu jeho funkčního pobytu v USA (1997 – 2001) se tam konalo více než 120 celostátních referend, část z nich k daňovým otázkám. Kdyby však řekl pravdu, rozložilo by to jeho argumentaci proti referendům.

Problém sekulárních Židů


Říká se, že chce-li Žid zapomenout na své židovství, antisemité mu to vždy připomenou. Na zasedání delegátů náboženských obcí položil její předseda Alfred Donath starou otázku po židovské identitě:

„Jsme Češi židovského náboženství, nebo jsme Židé, kteří se integrovali do české společnosti?“

Židovský filosof Emmanuel Levinas prohlásil, že otázka po židovské identitě znamená, že je identita už ztracena. Existuje nebezpečí schizofrenie, kdy jsou Židé „rozpuštěni v davu“, ale přesto si chtějí uchovat svou vlastní identitu.

Je to vždy smutné, když Žid neví, „kam patří“, kde je jeho místo, komu vděčí za to, čím je. Už starozákonní Izrael chtěl být „národem jako každý jiný“, ale Bůh byl proti a prohlásil, že se to nikdy nestane – Ez.20,32-33.

Křesťanský antisemitismus nedovolil Židům, aby se rozplynuli v křesťanských zemích. Po přiznání lidských práv Židům po francouzské revoluci se jim otevřely dvéře pomalu do všech oblastí. V Německu utvářeli německou kulturu a velice si přáli být Němci tělem i duší.

Vůdce asimilovaných německých Židů Moses Mendelson prohlásil v době nacismu: „Berlín je náš Jeruzalém a Německo náš Sión.“ Tehdy uzavírali němečtí Židé až 42% smíšených sňatků. Během několika generací by se rozplynuli v německém národě a jejich pozice ve společnosti byla podobná současnému postavení amerických Židů.

Možná budu mnohé pobuřovat, ale domnívám se, že po založení státu Izrael stížnosti Židů na rostoucí antisemitismus mimo území Izraele nejsou moc opodstatněné. Mohou kdykoli odejít pomoci státu Izraeli a nebýt terčem antisemitů. Ve stále více islamizované Evropě nečeká Židy světlá budoucnost. Islamisté jim budou stále více znepříjemňovat život.