Test politické kultury Kotrbou
„Běda zemi, ve které si novináři úslužnost pletou se seriózností a za extremismus vydávají nezávislé postoje! Česká média budou muset opravdu ujít ještě velkou cestu, než se zmohou na to, abychom se nemuseli dočíst, že 'umanutost' je extrémní...“ napsal neúnavný hledač třetích cest Josef Brož v internetovém deníku Britské listy v souvislosti s odstoupením Štěpána Kotrby z Rady Českého rozhlasu.
A o to jde. Jestli se Kotrba stal nepohodlným pro své zřetelně vyhraněné názory a výraznou osobnost, což nebývá v Čechách neobvyklé, nebo ne.
Nejedná se tolik o Kotrbu, ani o jeho spory s rozhlasem nebo dalšími radními, i když všechna tato fakta také mají svůj význam. Nejde ani o politický kýl každé mediální rady, ačkoli i to hraje roli. Jedná se hlavně o životaschopnost člověka, který má viditelně nekonfekční názor.
Roztržka s ČSSD
Kotrba není člověk prostřední, bázlivý, bez jasného a vyhraněného názoru, jako mnozí. Naopak, o jeho stanoviska by se často jiný přerazil, a navíc jimi umí ty mnohé ustrašené a opatrné umně vystrašit k smrti. Konformní plášť nenosí. Paktuje se s komunisty a nikdy se tím netajil. Namaloval si je, obrazně řečeno, na štít a stal se jejich neformálním vyjednavačem. Pravděpodobně díky jejich podpoře - a také podpoře sociální demokracie - se stal radním. „Když ho v únoru 2004 sněmovna zvolila na návrh Syndikátu novinářů do Rady ČRo, rozhlas zmiňoval především jeho komunistickou minulost. Kotrba na ni upozornil sám už jako radní, když po generálním řediteli ČRo Václavu Kasíkovi požadoval, aby rozhlas v každodenním přehledu tisku citoval také komunistické Haló noviny,“ tvrdil Jan Potůček v týdeníku Reflex. Publicista Miloš Čermák pak doplnil v Hospodářských novinách, že v devadesátých letech Kotrba vydával list Pražský demokrat, který v roce 1997 vedení ČSSD označilo za "nepřátelský" a jeho distribuci mezi členy strany zakázalo. V roce 1999 byl Kotrba organizátorem petice odsuzující letecké útoky NATO v bývalé Jugoslávii, kterou podepsala víc než polovina delegátů sjezdu ČSSD. Koncem devadesátých let se Kotrba angažoval v boji proti monopolu tehdejšího Českého Telecomu a byl mluvčím komise ČSSD pro informatiku.
Sblížení s komunisty mu nejspíš nakonec politicky zlomilo vaz, protože to přehnal a podporu sociálních demokratů ztratil. Pouštěl sice v Českém rozhlase na nestatečné a nejisté redaktory hrůzu, jakoby je kádroval a cenzuroval, ale socialisté z toho měli stále méně, tak nad ním zlomili hůl.
Byl obviněn, že zasahuje do vysílání ČRo 6 a porušuje tím zákon o Českém rozhlase. Poslanecký výbor pro vědu a kulturu navrhl sněmovně, aby hlasovala o jeho odvolání. Následující týden se Kotrba vzdal svého členství v Radě. Rezignaci oznámil v dopise předsedovi Sněmovny Miloslavu Vlčkovi. Přesto je stále přesvědčen, že k jeho odvolání neměli zastupitelé žádný důvod.
„Mé zásahy se týkaly pouze mých vlastních textů,“ tvrdil Kotrba v týdeníku Strategie. Lidovým novinám (LN) řekl, že si není vědom jakéhokoli vměšování do redakčních postupů. Jenže, jak pro tentýž deník uvedl šéfredaktor stanice ČRo 6 Petr Duhan, Kotrba se snažil, aby stanice vysílala jinak a na toto Kotrbovo snažení proto Duhan upozornil už loni na podzim generálního ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka.
Kamarádka ze Slovenska
Do jisté míry to potvrzuje Kotrbův kolega z redakce internetového deníku Britské listy Jan Čulík v článku Končí veřejnoprávní rozhlas v České republice?, v němž píše, že Kotrba dlouhodobě kritizoval analyticko-publicistickou stanici ČRo 6, především kvůli malé polaritě názorů. Jak taková kritika vypadala v praxi, popsal již zmíněným LN člen poslaneckého kulturního výboru a místopředseda mediální komise Petr Pleva za ODS. Podle něj Kotrba přímo chodil do jednotlivých redakcí a úkoloval redaktory, co mají dělat. Podle šéfkomentátora ČRo 6 Radko Kubička u něj Kotrba intervenoval ve prospěch své blízké přítelkyně a parlamentní analytičky Slovenské televize Ireny Ryšánkové, kterou doporučil jako autorku komentářů. Problémem však nebylo jejich levicové vyhranění, ale redakční práce Ryšánkové, protože měla potíže s hlasem a navíc její příspěvky musely být upravovány tak, aby byly použitelné pro rozhlasové vysílání. Kotrba však úpravy označoval za cenzurní zásahy a Ryšánková tvrdila, že komentáře byly přepisovány k nepoznání.
„Nezažil jsem, že by mi tak často volal člen rady, kritizoval mou redakční práci a říkal mi, co mám dělat,“ tvrdil Kubičko. Britské listy zveřejnily nahrávku rozhovoru, v němž Kubičko neformálně upozorňuje Ryšánkovou na postup Kotrby jako člena Rady ČRo. Kotrba však nejen orodoval za svou přítelkyni u Kubička, ale také si stěžoval u Duhana, a patrně natolik důrazně, že šéfredaktor opět zaslal stížnost generálnímu řediteli ČRo, který ji tentokrát postoupil předsedovi Rady ČRo Jiřímu Florianovi a jelikož Rada nemůže posuzovat stížnost na svého člena, Florian předal stížnost do sněmovny, aby ta rozhodla. Pleva poté na zasedání kulturního výboru podal návrh na odvolání Kotrby z Rady. Pro hlasovalo sedm z osmi přítomných poslanců (čtyři ČSSD, dva z ODS a jedna z KDU-ČSL), komunista Bičík se zdržel.
Odvolací komplot?
Podle týdeníku Strategie se Kotrba rozhodl rezignovat, protože byl přesvědčen, že na jeho odvolání se dohodly poslanecké kluby ČSSD a ODS prostřednictvím Vítězslava Jandáka a Plevy. Oba to ale odmítli.
„Přítomnost Štěpána Kotrby v Radě ČRo byla důležitou bezpečnostní zárukou. Vykřičel by všechno sporné, co by se tam dělo, a už to delší dobu systematicky činil,“ tvrdil Čulík.
Kotrba se ovšem hlavně systematicky hádal s místopředsedkyní rady Danou Jaklovou, která v radě prosadila, aby rozhlas pozastavil přípravu dalších digitálních programů a s radní Mariou Ptáčkovou také uspěla s usnesením, aby v analogovém éteru skončilo po roce vysílání nové digitální Radio Wave pro mladé. Kotba vzápětí vyzval poslance, aby Jaklovou i Ptáčkovou odvolali, neboť Jaklová je za ODS členkou bytové komise v Praze 2 a Ptáčková je mluvčí jihočeského hejtmana z ODS. Zákon však radním zakazuje pouze vykonávat funkce ve veřejné správě. Podle Čulíka Jaklová hájí zájmy soukromých rádií, aby díky náskoku v digitalizaci mohla nabízet inzerci přímo v regionech. "...z rady se stalo kolbiště dvou nesmiřitelných nepřátel: levicového Kotrby a pravicové Jaklové. Na pozadí těchto vztahů se odvíjí veškeré rozhodování rozhlasové rady, mimo jiné i kauza pražského vysílání Rádia Wave. Poslední dobou se ale zdá, že ' jaklovci' v radě dostávají navrch. Jestli se jim podaří odstřelit Kotrbu, bude Rada ČRo první
zmodralou mediální radou po loňských parlamentních volbách," napsal Potůček v článku Jsi v radě, drž pusu a krok.
Lidé zvláštního ražení
Počátkem 90. let parlament rozhodl, že ze státně-stranických Československého rozhlasu a Československé televize udělají média veřejné služby kontrolovaná radami, přidělí jim určité frekvence a ostatní kmitočty dostanou soukromí vysílatelé prostřednictvím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Vznikl tak duální systém vysílání. Hlavním cílem byla depolitizace médií, a proto mediální legislativa úzkostlivě dbala na oddělení rad od obsahu vysílání. Po takzvané televizní krizi v roce 2000/2001 v ČT kandidáty do rad nenominují poslanci, kteří je nadále volí, ale společenské organizace. Praxe je taková, že kandidáti obcházejí občanská sdružení a spolky, aby získali jejich nominaci a pak navštěvují politické kluby ve sněmovně, aby dostali jejich podporu. Jsou tedy nepřímými reprezentanty politických sil a v důsledku toho pro veřejnost méně čitelní.
Proto se asi Kotrba mohl stát radním. Kdyby byl jen podivínský levicový intelektuál, bylo by na jeho odvolání něco podezřelého. Jenže on žádný popletený socialista není. Pokud jde o zacházení s mocí, myslí mu to docela dobře a bez skrupulí ctí zásadu, že účel světí prostředky. S hlasy komunistů obchodoval asi málokdo tak hodně a často jako on. Důvod, proč je asi lépe, když Kotrba žádnou rozhodovací pravomoc nemá, je jeho povaha pragmatického cílevědomého člověka, jenž patrně v jádru opovrhuje demokracií jako zbytečnou politickou komplikací.
Potrpěl si na mimoparlamentní dohody. V tom si nejspíš rozumí s komunisty. Ty Lenin jednou provždy naučil útočit nejen na ideje, s nimiž nesouhlasí, ale i na jejich nositele, protože to je nejspolehlivější způsob, jak se svou pravdou uspět, a navíc je všem už předem odpuštěno, jelikož šíří ideu, která svět spasí. Extrémní levičáci svou spásonosnou myšlenku považují za univerzální princip, jež prostupuje city i holou existencí, a proto se svým oponentům mstí jakkoli je to možné. Dost často jsou to nevypočitatelní fanatici a pokud se jim dostane do rukou moc, mají sklony k tyranii. Redaktoři z ČRo 6 měli příležitost něco málo z toho poznat. Zatímco obyčejný člověk považuje názory za relativní a tragická zkušenost s předchozími světy, které byly založeny na ideologiích mu bohatě stačí, lidé jako Kotrba se nikdy dost nepoučí. Myšlení i jednání je pro ně totéž. Za „špatnou“ myšlenku by trestali jako za loupež.
Proto je lépe, když už Kotrba členem Rady Českého rozhlasu není.
Vyšlo v květnovém čísle časopisu 51pro