UKRAJINA: Národ, jehož hrdinství mělo být zapomenuto
Co se vybaví většině Čechů, když se jim řekne Ukrajina, Ukrajinci? Nejčastěji jakási temná země někde na východě, hrozně chudá kde pomalu neznají elektřinu a Ukrajinci dělníci na stavbách, anonymní masa pracantů, skoro až robotů. Tento pohled je, třebaže jej sdílí většina společnosti, zkreslený a hnusný.
Předesílám, že nemám s Ukrajinou nic společného, přesto ukrajinský národ do velké míry obdivuji. Je za co - mezi Ukrajinci je (narozdíl od Čechů) jen velmi málo vohnoutů (pozn. red.: oblíbená terminologie, používaná zejména stránkami D-Fens). Jen málo národů v Evropě má pohnutější historii - vždyť až do roku 2004 byl život Ukrajiny jedna velká tragédie; přesto tragédie, za níž si samotní Ukrajinci mohli pouze minimálně.
V prosinci roku 2004 Ukrajinci mohli mít poprvé v historii pocit, že jsou sami sebou, že jsou vítězi a že sa na ně aspoň část světa s obdivem dívá. Připomeňme si, čí potomci jsou ti ukrajinští často inženýři a doktoři, kteří kopou v České republice. Ukrajinský národ prožíval své obrození přibližně v téže době jako národ český, přičemž naprosto klíčovou postavou ukrajinských dějin je Taras Ševčenko, ukrajinský básník a spisovatel, neřku-li národní hrdina, kterému lidé chodí takřka ve všech ukrajinských městech k pomníkům klást věnce a vlajky bez ohledu na to, má-li nějaké výročí či nikoliv. Ukrajinské národní hnutí se zformovalo tam, kde to bylo trochu možné, tedy na území rakouské, resp. rakousko-uherské Haliče. Identifikovalo se svým jazykem (dost výrazně odlišným od jazyka ruského), tradiční cyrilicí a zejména řeckokatolickou, a nikoliv pravoslavnou vírou. Po první světové válce Ukrajincům nastalo peklo - velká část Ukrajiny byla zabrána Sovětským svazem, který byl fakticky pouze novou tváří tradičního carského ruského imperialismu. Zde je nutno uvědomit si jednu skutečnost, která je v Rusku v souvislosti s Ukrajinou patrná dodnes: Rusové jsou - nestydím se říct příšerně rasističtí, neboť byť jsou s Ukrajinci jedna rasa, tohle už není ani nacionalismus, jaký k Ukrajincům mají často postoj - po pravdě řečeno se moc neliší od toho, jaký měli postoj nacisté k Židům. Dodnes jsou Ukrajinci v Rusku bráni často takřka jako podlidé a nekulturní barbaři. Ve dvacátých a zejména třicátých letech tomu nebylo jinak. Vše začalo násilnou kolektivizací a prvním ukrajinským hladomorem, který měl Ukrajince trochu "zkrotit" a kterému padlo za oběť několik desítek tisíc lidí.
Nicméně to nejhorší mělo teprve přijít. Ukrajinci si na nové podmínky zvykli a začali se i v nich rozvíjet a zkoušeli podnikat - a sotva začali zase trochu prosperovat, "odplata" od Rusy vedeného SSSR a zejména od Stalina, který Ukrajince nenáviděl, byla zničující. V roce 1932 poslal na Ukrajinu velkou část Rudé armády, která páchala zvěrstva, před kterými by zbledli i ti nejhorší nacisté. Hranice Ukrajiny a vnitřních oblastí Ukrajiny se téměř neprodyšně uzavřely a armáda chodila od vesnice k vesnici a sbírala naprosto veškeré zásoby potravin a obilí, které našla, aby je odvezla do Ruska. Za jediný rok tak zemřelo hlady na devět milionů nevinných lidí. Ukrajinské elity a inteligence byly vyhlazeny rovnou. Přesto nebyl duch Ukrajinců zlomen - jen co začala druhá světová válka a Ukrajina byla dobyta Německem, Stepan Andrijovič Bandera vyhlásil samostatný ukrajinský stát s hlavním městem Lvovem.
Němci byli tímto krokem zaskočeni a unesli čelní politiky samostatné Ukrajiny do Berlína, kde je nutili k odvolání deklarace nezávislosti. Navzdory hrozbě - a následné realizaci jejich umučení premiér Jaroslav Steck ani žádný z jeho ministerských kolegů nedovolil nezávislost odvolat a byli do jednoho umučeni v koncentračním táboře. Bandera poté zorganizoval armádu, se kterou vytáhl v boji proti na vlastní pěst jak proti nacistům, tak proti komunistům. Byl však zajat Němci a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde se ho Třetí říše tentokrát už snažila zlákat na svou stranu. Nepodvolil se ani nacistům. V únoru roku 1945 byl propuštěn a odešel na Ukrajinu, kde v hrdinném boji proti komunistům pokračoval.
Druhá světová válka skončila, ale zoufalý zápas Ukrajinců o vyhnání ruských okupantů ze své země nikoliv. Až do roku 1953 vedl Ukrajinskou povstaleckou armádu, která posléze kapitulovala a odešla přes Československo do SRN (až na výjimky, které byly zatčeny a okamžitě popraveny). 15. října 1959 byl zavražděn agentem KGB Bohdanem Stašinským na příkaz samotného Nikity Sergejeviče Chruščova. Nejvyšší soud SRN posléze konstatoval, že za jeho smrt je přímo odpovědné nejvyšší vedení Sovětského svazu. Po porážce Ukrajinské povstalecké armády na sebe odplata nenechala dlouho čekat - národ začal být rusifikován, komunistický stát nutil Ukrajince ke konverzi na pravoslaví*, ukrajinský jazyk měl být zapomenut a kultura poruštěna. Na Ukrajinu bylo nastěhováno téměř 8 milionů Rusů, kteří dodnes v zemi tvoří nebezpečnou pátou kolonu. Přes to všechno se dokázali Ukrajinci osamostatnit a svrhnout v roce 2004 ruského poskoka Leonida Kučmu.
Od devadesátých let probíhal masový exodus Ukrajinců na západ, kde se snažili jednak tvrdou prací vydělat peníze, které posílali domů, a jednak přinést na Ukrajinu nové myšlenky, technologie a know-how. Vyplatilo se to: krátce po otevření hranic Ukrajiny (květen 2005) nastal nebývalý příliv turistů, zejména z České republiky a Polska, kteří začali přinášet na Ukrajinu tolik potřebné peníze a rozběhly se ve velkém obchody, hospody, drobné i větší živnosti a turistické služby. Tento rok to bude tři roky od "oranžové revoluce", která přes všechnu politickou krizi, která dnes na Ukrajině je, přinesla čerstvý vítr a naději na lepší budoucnost ukrajinského národa. Ukrajinci jsou historií a katastrofami všeho druhu zocelení lidé, často velmi cílevědomí, kteří jen tak nepřijmou něčí okupaci. A mnozí Češi (a nejen ti) místo toho, aby k nim měli obdiv, jimi opovrhují. Budiž navěky zatraceni.
Na závěr si dovolím ocitovat úvodní slova ukrajinské národní hymny: "Šče ne vmerla Ukrajiny i slava, i volja!"
*) přesto se tento záměr nezdařil úplně, velká část etnických Ukrajinců se k řeckokatolické církvi dodnes hlásí.