Sex, morálka a individualismus
Nelze nereagovat na článek autora Daniela Makaye: „Sex a politika“. Tak neuvěřitelně dogmatický a nekonzistentní text jsem totiž už dlouho nečetl. Vážím si jinak spousty konzervativních myslitelů, kteří si pevně stojí za svými principiálními zásadami v oblasti nezcizitelnosti každé jednotlivé lidské fyzické a duševní integrity v podobě principů individualismu. Celkem mě ani nepřekvapuje, jakým způsobem autor vysloveně hanobí pojem liberalismus…který je v současné době pojmově neskutečně zprzněný a ohání se s ním pomalu i každý „bohémštější“ levičák… Proto se například já snažím mnohem více používat názornějšího pojmu individualismus. Nicméně s nadpisem o „mengelovské“ tváří liberalismu pan Makay přeci jen trošičku hodně ujel. Neboť ta vysloveně nejzvrhlejší aplikace národního socialismu nemá s jakkoliv vnímanými principy liberalismu vůbec nic společného. A jestli si pan Makay představuje pod jeho jmenovanou absolutní svobodou něco tak pojmově a metodologicky nesmyslného, jako svobodu vraždit, tak ať se jde vysloveně zahrabat!
Celé to však ukazuje na jednu zásadní věc. Pojmy jako liberalismus a svoboda jsou dnes vysloveně zdegenerovány právě proto, že mezi lidmi neexistuje jednotný postoj a vysvětlení ke zdroji morálky, etiky a následně práva, aby bylo možno vnímat pojem svoboda a liberalismus v jeho pravém slova smyslu. Typickým příkladem je teze pana Makaye, ale i většiny ostatních fundamentálně nábožensky orientovaných lidí, že jediným zdrojem morálky je víra v Boha. Navíc takto dogmatickou tezi, můžou vyslovit většinou jen méně teoreticky a intelektuálně založení theisté. Nicméně pro spousty lidí je to přeci jen velice pohodlné. Navíc přímo dokazovat, že morální přesvědčení o dobru a zlu vyvěrá z víry a z osobního vztahu s živým Kristem… už z podstaty slova víra nelze.
Je jasné, že těžko můžeme něco takového očekávat od nějakého bavorského tatíka, který si jde v neděli se svou rodinou vyslechnout moudrou modlitbu. Nicméně je mu ke cti, že si svůj popracovní špás s vytouženou Máří Magdalénou z českého pohraničí nechává jenom pro sebe. To není úděl boží, ale úděl bezbožné reality. Právě oblast sexuality je vysloveně vhodná k tomu, aby se na ní ukázal rozpor mezi vírou v morálku a morálním přesvědčením. Tím, že pan Makay říká, že mimomanželský sex je zvrácenost, reálně tvrdí, že je většina lidí perverzních. Což se nejenom příčí realitě, ale, dle mého názoru, je to i důkaz jistého morálního deficitu a zamindrákovanosti.
Morální chování jako ctnost se naplňuje tím, že se člověk chová v souladu s abstraktními pravidly lidské spravedlnosti v podobě přirozených práv společenského individualismu a zásad primární neporušitelnosti cizí lidské fyzické integrity. Právě schopnost abstrakce a pojmosloví jako definičního znaku lidské bytosti je zde hlavním zdrojem pro teorii morálky v podobě etiky. A právě z těchto zdrojů můžeme pojmenovat dobro a zlo a nebýt tak intelektuálně závislí na boží prozřetelnosti a desateru…
Pokud danou věc převedeme do oblasti lidské sexuality, tak právě nedostatek abstrakce a závislost na dogmatech o smilstvu je typickým zdrojem vnucovaného puritánství a abstinence bez ohledu na realitu. Tím je zároveň pošlapáván hlavní morální apel života člověka: tedy být šťastný! A proto život v dogmatech víry je svým způsobem únikem z reálného světa. Z toho pak pramení nesmírné lidské pokořování, které lidem vštěpuje sex jako reprodukční páření králíků… a vše ostatní je bráno jako perverzní sexuální obžerství. Je to ale úplně naopak. Právě překonání animalistického páření ve prospěch humanistické oslavy života za účasti všech možných součástí těla, výměšků a nástrojů je pravým příkladem abstraktního a morálního lidského rozhřešení…