Náš nacionalismus
Všelidství se vším, co může míti velikého, nevyroste ze sebelákavějších filosofických rozjímání, nýbrž jen z ušlechtilého, sebevědomého vlastenectví národů, které jsou sice odhodlány obětovati všechno na uhájení vlastní svobody, ale netouží po cizím ani po utlačování a odnárodňování druhých, tedy z vlastenectví, jakým je a vždycky bylo naše a jež může tudíž býti nejen naší hrdostí a pýchou, nýbrž také vzorem jediné vážné cesty k živému, opravdovému všelidství i pro druhé…
Nelze žít pouze materialismem, důvěrou ve vítězství počtu, bez víry v něco vyššího, pro co je radostno přinášeti i oběti…nehledejte smysl svého života v prázdném, bezduchém světoobčanství, které nikdy nedá tepla vašim srdcím…
Zůstaňte věrni našemu tradičnímu vlastenectví, které oduševňovalo veškeren náš život duchovní i hmotný a v hrdém sebevědomí nad vítězstvím naší lásky k národu a našich obětí pro jeho práva a svobodu, nebojte se býti spravedliví i k národnímu cítění druhých, jen když zůstanete odhodláni všecko obětovati pro zachování národního rázu státu, jeho vnější i vnitřní samostatnosti a svobody…
K čemu vůbec to tažení proti našemu nacionalismu, který je opravdu naší hrdostí, naším čestným titulem mezi všemi ostatními národy…Máme před ním dáti přednost prázdnému, studenému internacionalismu, který nám u nikoho lásky a váženosti nezíská, poněvadž dnes znamená něco už jen ve všesvětovém bolševismu a jinak úplně zkrachoval…
Nejsme militaristy, ale vojenská služba našemu státu musí nám býti láskou a také hrdostí, že můžeme všecko, i život obětovati na obranu svobody a samostatnosti svého, vlastního státu, a ne už za zachování cizího panství nad námi…Bylo přece přímo šíleným mysliti, že v sousedství Německa a Maďarska se udržíme svým pacifismem, pro nejž ti sousedé měli jen posměch a skrytou radost…Pacifismus slabých je strachem před obětmi; opravdovým, ideovým pacifistou, je jen silný, k obraně hotový a způsobilý sebe a svého obhájiti proti komukoliv…Bylo hříšnou lehkovážností, mysliti, že světová válka nám dala věčný mír…
28. říjen byl nejvyšším vypětím jednotné vůle národa, být svým, svobodným, byl triumfálním zakončením staletého zápasu národa s počátku za jeho existenci, pak za jeho rovnocennost a konečně za jeho svobodu, korunováním našeho českého patriotismu…
Není frází, mluvíme-li u nás o nacionálním idealismu, neboť máme plné právo viděti v našem tradičním pojetí nacionalismu opravdový idealismus, jenž opravňuje náš národ k opravdové hrdosti a víc, v zájmu míru a pokoje mezi národy, k oprávněné touze, aby náš národ byl vzorem druhým v ideovém pojetí nacionalismu…
Co znamená sudetoněmecká fronta v případě nebezpečí ze sousedství, je snad jasno všem…Toto nebezpečí je jenom logickým důsledkem osudné politiky „demokratického“ pacifismu a ponechání Ruska bolševickému „tvoření nového světa“…
Nemusili jsme se báti, že by náš československý nacionalismus byl poškodil naši pověst vzorných demokratů. Byl vždy poctivě demokratický, nikdy nechtěl utiskovati, odnárodňovati druhé, všem přál plný duševní rozvoj, pokud nechtěli ohrožovat životní zájmy a bezpečnost našeho státu…
Bohužel, nacionalismus našich sousedů je sice sociální, ale není to ušlechtilý nacionalismus, který si váží národního cítění druhého…, nýbrž je agresivní, výbojný a pro nás navýsost nebezpečný. Proto nás přímo nutí, abychom všichni do jednoho byli odhodláni chrániti každou českou duši, každou píď své české půdy a svobodu i samostatnost svého státu…
Náš nacionalismus vůbec není a nechce býti násilným, my, poněvadž nacionalisté, máme úctu k poctivému národnímu cítění každého, není-li chauvinistickým (šovinistickým-pozn .redakce) a nechce-li potlačování druhých…
Je celý internacionalismus něco životného, za co by stálo, aby kdo obětoval to nejdražší, nejbližší, svou lásku k národu, z něhož jsme vyšli, v němž jsou všechny naše tradice společného utrpení, bojů, porážek i vítězství?...
Náš nacionalismus nesmí znáti ani závisti, ani nenávisti, ani vykořisťování druhého, jeho ideovou základnou je povinnost se stejnou oddaností pečovati o zájmy všech tříd národa. Náš nacionalismus nesmí proto býti ani dobyvačným imperialismem…
Z knihy Život-Dílo-Práce vůdce národa. Díl druhý (redigoval Vladimír Sís), Nakladatel A. Pokorný Praha 1937 úryvky vybral LP
(taktéž možno vyhledat ve více přístupné publikaci VENCOVSKÝ František: Karel Kramář. Život a dílo, Všehrd Praha 1992)