Globální teplota planety je pochybný údaj
Hodnota globální teploty planety se odvozuje z velkého počtu měření teplot získaných spoustou měřících stanic rozmístěných po planetě. Jednotlivé hodnoty se matematicky váží podle plochy, kterou reprezentují a pak se z nich klasickým způsobem spočítá aritmetický průměr jako součet všech hodnot vydělený počtem měření.
Na první pohled prostinká záležitost v sobě ale skrývá nejeden háček. Odborník na termodynamické jevy Bjarne Andresen z Niels Bohr Institute na University of Kopenhagen se svými kolegy koncept globální teploty planety důrazně zpochybňuje. Badatelé tvrdí, že u něčeho tak složitého, jako je pozemské klima není vůbec možné hovořit o jedné jediné teplotě. Podle nich může být teplota definována pouze pro homogenní systémy. Zároveň je jasné, že klima neovlivňuje jedna konkrétní teplota. Jednotlivé prvky klimatu jako jsou bouře či mořské proudy vznikají spíše v důsledku relativních rozdílů různých teplot.
Podle Andersena je sice možné o teplotě klimatu jakž takž statisticky uvažovat lokálně, vytvářet globální údaj pro celé planetární klima je ale podle něj nesmysl. Je to stejné, jako vypočítávat průměrné telefonní číslo z telefonního seznamu. Nebo v případě ekonomických vztahů, které jsou svoji povahou klimatu docela podobné, například vypočítávat globální měnový kurz ze všech jednotlivých měnových kurzů, co jich jen po světě je.
Když se stane, že na jednom místě teplota poklesne a jinde se o stejnou hodnotu zvýší, tak průměrná planetární teplota zůstane stejná. Obě uvedené změny teploty ale zahýbou lokální termodynamikou klimatu s velmi citelnými důsledky.
Druhý zásadní problém globální teploty klimatu je statistický. I když si to lidé příliš neuvědomují, statistika má nejen cenné údaje, ale ve skutečnosti je to velice mocný nástroj, kterým lze krásně ilustrovat zajímavá data, ale také čísla a fakt brutálně zmanipulovat ve velkém stylu, že jen trénovaný čtenář pozná, o co tu vlastně jde.
Globální teplotu klimatu lze samozřejmě spočítat mnoha různými způsoby. Přitom nelze říct, že by některý z nich byl „správný“ nebo „pravdivý“. Jsou to jen metody, jak dostat nějaké číslo, nic víc a nic míň. Potíž je v tom, že se ta čísla mohou lišit a to někdy docela podstatně.
Malý příklad. Máme dvě stejně velké sklenice vody. V první sklenici je voda o teplotě 0 stupňů, v té druhé 100 stupňů. Použijeme-li aritmetický průměr, dostaneme průměrnou teplotu vody 50 stupňů. Už na tomhle jednoduchém systému je vidět. jak je průměrná teplota hloupost. Kdyby někdo přišel k těmto sklenicím s informací, že mají průměrně 50 stupňů, tak do nich bez obav sáhne a s trochou štěstí skončí v nemocnici. Když ale ke všemu ve stejné situaci použijeme geometrický průměr, čili obě hodnoty vynásobíme a výsledek proženeme druhou odmocninou, dostaneme průměr 46 stupňů (autoři provedli výpočet v Kelvinech a pak ho zase převedli na stupně Celsia).
Výpočtů průměru je celá řada. Přitom je docela dobře možné, že ten stejný soubor naměřených teplot planety může při použití některých metod výpočtu průměru ukázat růst průměrné teploty a v některých naopak její pokles. Různé metody výpočtu průměru mají své důvody a opodstatnění a v případě globální teploty klimatu bude nutné tyto okolnosti pečlivě analyzovat.
Ať už to je s celým oslavným oteplování jak chce, bylo by velmi dobré se dohadovat o něčem co má nějaký rozumný smysl a počítat to rozumnými metodami při vědomí možných rizik.
www.fragmenty.cz