Hysterie globálního oteplování
Kdy a kde se otepluje
Je příznačné, že zpravodajství o globálním oteplování líčí všechny negativní jevy, které by se v důsledku emisí CO2 mohly stát, avšak zapomíná na dobré věci, které by oteplování rovněž mohlo způsobit. A téměř vůbec neupozorňuje na náklady, které by přinesla nadměrná regulace emisí. Přitom špatně provedená analýza může mít fatální důsledky v podobě mylných politických doporučení.
Pomiňme fakt, jak klimatologové hypotézu globálního oteplování ověřují. Teploměry jsou systematicky a v globálním měřítku používány teprve v posledním půldruhém století. Předpokládejme ale, že se teplota ve 20. století skutečně zvýšila zhruba o 0,4-0,8 °C. Vyplývá z toho nějaká katastrofa? Nebo jde o běžný teplotní výkyv, jakých byly v dějinách stovky či tisíce?
Růst globální teploty je průměrné číslo, které neříká nic o tom, kde a kdy se otepluje. Vzestup globální teploty neznamená, že všude je o něco tepleji. Bjorn Lomborg v knize "Skeptický environmentalista" dokládá výrazný obecný trend, kdy oteplení podléhají nejvíce nízké teploty. Celosvětově se mnohem více zvýšily minimální noční teploty než maximální denní teploty. To platí pro všechna roční období a pro obě polokoule.
Nepřekvapí proto, že pro Spojené státy, severní a střední Evropu, Čínu, Austrálii a Nový Zéland tato tendence znamenala méně mrazivých dní. Protože se oteplování odehrávalo v chladném klimatu, zvýšily se maximální teploty pouze v Austrálii a na Novém Zélandu. Ve Spojených státech maximální teploty žádný pohyb nevykázaly a v Číně se maxima dokonce snížila.
Je mnohem lepší, když k oteplování dochází v době, kdy je chladno, než když je teplo. Znamená to, že se zmírňují zdravotní potíže následkem chladu (např. chřipka, mrtvice, infarkty apod.), a přitom nepřibývá problémů vyvolávaných vedry (např. úpaly). Lze dokonce směle tvrdit, že celkově je takové oteplování pro lidi prospěšné. Mírný růst teploty by měl být důvodem k radosti, nikoli ke truchlení.
Skleníkový efekt
Základní skleníkový efekt je pozitivní jev: kdyby atmosféra skleníkové plyny neobsahovala, byla by průměrná teplota na Zemi o 33 °C nižší a je nepravděpodobné, že by zde mohl existovat život, jak jej známe. Většinu uvolňovaného CO2 absorbují oceány, zvětšené plochy lesů a zrychlený růst vegetace, protože rostliny používají CO2 jako hnojivo.
Za poslední milion let proběhla série osmi dob ledových a meziledových, reagujících na změny oběžné dráhy Země kolem Slunce. Poslední meziledová doba, holocén, v němž nyní žijeme, začala zhruba před 10 000 lety. Tající led tehdy zvýšil hladinu moří o několik desítek metrů a teploty byly celkově vyšší než ve 20. století. Výkyvy průměrných ročních teplot za posledních 1500 let činí pět až osm stupňů Celsia.
V posledních 140 000 letech se opakují epizody jako malá doba ledová a teplé období, a to v klimatickém cyklu zhruba 1500 let. Nikdo nenamítá proti tomu, že před rokem 1900 bylo chladněji, ačkoli středověk byl pravděpodobně teplejší než dnes. Protože právě opouštíme malou dobu ledovou, nedá se to chápat jako jasná známka trvalého trendu globálního oteplování.
Pohled do křišťálové koule
Podle údajů klimatologů se teplota za období 1850-2000 zvýšila v průměru o 0,6 °C. Klíčovou otázkou je, jaký bude vývoj teplot v budoucnu. Ze statistiky dobře víme, že protahovat minulé trendy do budoucnosti je ošidné. Předpovídat budoucnost na století dopředu je činnost plná nástrah. Je známo, jakým problémem je předpovědět počasí na tři dny dopředu. Že to někdo dokáže na sto let dopředu, je udivující.
Klimatologové se spoléhají na počítačové simulace pomocí matematických modelů. Výsledek simulací závisí na parametrech a algoritmech, které se do počítače vloží. Počítače nejsou křišťálové koule, jenom polykači čísel. Nejobtížnější problémy simulací jsou modelování ochlazujících efektů, započítání zpětné vazby vodní páry a vliv oblačnosti. Pravděpodobně největší nejistota vyvstává kvůli mrakům.
Zemské klima je neuvěřitelně složitým systémem. Klima je především ovládáno tím, že si Země vyměňuje energii se Sluncem a okolním vesmírem. Proměňuje se pak atmosféra, oceány, povrch pevniny, ledové plochy a zemská biosféra. Vliv oteplování plynoucí z CO2 tlumí aerosoly. Soustřeďovat se na CO2 není příliš rozumné, protože ke globálnímu oteplování přispívají všechny skleníkové plyny.
Rozptyl prognóz IPCC pro růst teplot 1,8-4,5 °C je poměrně široký. Média přirozeně citují nejvyšší odhad a málokdy zmíní o nejnižším odhadu. I ten však může být nadsazený. Pokud ve 21. století bude téměř dokončena náhrada fosilních paliv za obnovitelné zdroje nebo jadernou energii, což razantně sníží uhlíkové emise, může se teplota během příštích padesáti let zvednout jen o 0,7 °C a poté dokonce klesnout.
Dubnová zpráva
V dubnu přišel Mezivládní panel OSN pro změny klimatu s další zprávou, která zneklidnila veřejnost. První zpráva, zveřejněná v únoru, došla k závěru, že lidská činnost s 90 % pravděpodobností přispívá ke změnám klimatu. Zastavme se u tří předpovědí dubnové zprávy, které mohly leckoho vyděsit: že stamiliony lidí zemřou hladem, že lidstvu dojde voda, a že vymře třetina druhů na Zemi.
Celosvětově se podíl hladovějících na celkové populaci snížil ze 35 % v roce 1970 na 18 procent na přelomu tisíciletí. Do roku 2010 se očekává pokles na 12 % celkové populace. Počet hladovějících klesá dokonce absolutně. Jestliže zpráva předvídá, že miliony lidí budou trpět hladem, je to sice pravda, ale tento problém bude stále méně akutnější. Ceny potravin budou dále klesat a životní úroveň lidí, i v rozvojových zemích, bude stoupat. Oteplování nemůže tento základní pozitivní trend zvrátit.
Slogany o krizi vody jsou nadnesené. Dostatečné zdroje vody má v současnosti více než 96 % zemí světa. Na všech kontinentech se dostupnost vody na osobu zvýšila a přístup k čisté pitné vodě a hygienickým zařízením získává větší procento obyvatel. V Kuvajtu, jedné z málo zemí na světě s nedostatkem sladké vody, řeší problém odsolováním. Odsolování mořské vody stojí 50-80 centů na kubík vody. Odsolená voda je sice dražší než sladká, rozhodně však není nedostupná. Války o vodu jsou v lepším případě nadsázka, v horším případě omyl.
Třetina vyhynulých druhů na Zemi je odhad notně přehnaný. Vymírání některých druhů a vznik druhů nových probíhá v přírodě neustále. Dosud vyhynulo více než 95 % druhů na Zemi. Nikoho netrápí, že už mezi námi nežijí mamuti, přesličky či trilobiti. Realistický odhad, z něhož vychází i zpráva OSN o biodiverzitě, zní, že vymírá 0,7 % druhů za 50 let. Hlavně jsou to švábi, mouchy a houbové spory. Savci vymírají jen výjimečně. Nové druhy či odrůdy si člověk vytváří šlechtěním či genetickým inženýrstvím.
Přínosy oteplování
Globální oteplování není problémem, který se bude neustále zhoršovat. Zvýšení teploty navíc vyvolává různorodé dopady. Někdo na něm prodělá a někdo vydělá. Různé oblasti světa budou ovlivněny odlišně. Nelze neustále nafukovat škody plynoucí z globálního oteplování. Je třeba docenit mimořádně příznivé dopady oteplování v oblasti zemědělství, lidského zdraví a energetických úspor.
Většina plodin (zvláště pšenice a rýže) roste výrazně lépe, když je v atmosféře více CO2 – oxid uhličitý totiž funguje jako hnojivo. Vyšší teplota tento zúrodňovací efekt dále posiluje. Průměrný výnos se může podstatně zvýšit. Průmyslové země z oteplování získají více, a to jak na delším vegetačním období, tak na hnojícím efektu CO2. Rozvojové země budou ze zúrodňovacího účinku těžit také.
Dramatické odhady dopadu oteplování na hladiny moří se postupně zmírňují. Původní modely předpovídaly extrémní vzestupy hladiny moří, tyto odhady však od té doby klesají. Globální vodní hladina vzrostla ve 20. století o 10-25 cm a předpokládá se, že za další stovku let hladina vzroste o 31-49 cm. To není žádné drama. Spíše příležitost pro adaptaci v postižených regionech.
Mírný vzestup mořské hladiny může být nepříjemný pro některé přímořské státy jako Nizozemí či Bangladéš. Pro lidi žijící v ohrožených oblastech je to příležitost, aby se přestěhovali dále do pevniny. Pro jiné země (jako např. severské) je naopak oteplování úžasně dobrá zpráva. Protože se zvýší teplota, poroste produktivita jejich zemědělství a stoupne zalesněná půda. Celkově světu žádná katastrofa nehrozí.
V oteplujícím se světě bude méně lidí umírat kvůli chladnému počasí. Statistiky prokazují, že více lidí umírá na chladné počasí než na teplé počasí. Např. v zimě je úmrtnost o 15-20 % vyšší než v létě. V USA umírá dvakrát tolik lidí na chlad než na vedro. V případě oteplování by v Británii zemřelo každou zimu o zhruba 9000 lidí méně. Méně chladu, aniž by byly větší maximální teploty, přináší rovněž energetické úspory.
Móda módu střídá
Díky kombinaci vzestupu teploty, CO2 a srážek bude Země zelenější. S rostoucí florou bude i více potravy pro živočichy. Přesto lidé stále hledají strašáky a bojí se, že oteplování jim uškodí. Globální oteplování prý povede ke zvýšenému výskytu písečných bouří, většímu suchu, záplavám, vlnám tsunami, poryvům bouří, tornád, hurikánů, cyklonů a obecně extrémnímu počasí. Je to pravda?
Již v roce 1996 IPCC ve své zprávě o této otázce sdělil: "Neexistují žádné důkazy, že by ve 20. století došlo v globálním měřítku ke zvýšenému výskytu extrémních klimatických událostí či proměnlivosti klimatu, třebaže údaje a analýzy jsou nedostatečné a neúplné. Na regionální úrovni existují u některých ukazatelů extrémů a klimatické proměnlivosti zřetelné důkazy změn. Některé z těchto změn nasvědčují větší proměnlivosti, jiné ukazují na nižší proměnlivost."
Globálnímu oteplování se připisují jevy od špatného počasí, přes záplavy až po vánice. Záplavy jsou však katastrofa, která se samotným klimatem souvisí jen volně. Před sto lety byly velkou klimatickou hrozbou ledovce. Když Titanik narazil do ledovce, byl to podnět pro řadu přírodovědců, aby psali, že ledovce ohrožují člověka. Ještě v 70. letech byla móda strašit globálním ochlazováním. Dnes je móda opačná.
Náklady regulace
Náklady globálního oteplování vyčíslovaná na bilióny dolarů jsou notně přehnané. Berou do úvahy pouze potenciální škody, nikoli přínosy oteplování. Zatímco následky globálního oteplování jsou stále nejasné, náklady omezování emisí jsou viditelnější a budou neobyčejně vysoké. Seřadíme-li tyto informace vedle sebe, zdá se správnější spíše nepanikařit a zůstat střízlivým.
Představa, že díky politickým restrikcím citelně ovlivníme globální teplotu, je iluzorní. Vliv našich zásahů na teplotu bude nepatrný, ať uděláme to či ono. Důsledkem Kjótského protokolu bude růst teploty do roku 2100 o zhruba 0,15 °C (podle Williama Nordhause dokonce jen o 0,03 °C) nižší, než kdyby se neudělalo nic. Dohoda z Kjóta snížila mořskou hladinu o 2,5 cm. Úžasné! Výsledek Kjóta má na klimatický systém bezvýznamný vliv.
Budeme-li s ušlechtilými záměry bojovat s globálním oteplováním, můžeme dopadnout tak, že zatížíme svět náklady daleko většími, třeba i dvojnásobnými nebo desetinásobnými, ve srovnání s domnělými náklady samotného globálního oteplování. Nakonec se může ukázat, že globální oteplování přináší více pozitiv než negativ. Centrální regulace atmosféry znamená mrhání globálními zdroji.
Chceme-li budoucnosti porozumět, musíme oddělit nadsázku od reality. Dramatické předpovědi růstu teplot jsou pravděpodobně zavádějící. Bylo by daleko levnější platit náklady adaptace na zvýšenou teplotu než razantně snižovat emise CO2. Neměli bychom utrácet množství peněz na to, aby se nepatrně snížil růst globální teploty, jelikož by se tyto peníze daly využít daleko efektivněji.
Diskuse o globálním oteplování není jen otázkou volby optimální cesty lidstva, ale má mnohem hlubší politické kořeny. Ty se dotýkají toho, jakou podobu budoucí společnosti bychom si přáli. IPCC v podstatě otevřeně navrhuje, abychom změnili životní styl a odklonili se od spotřeby. Jenže úbytek bohatství kvůli centrálnímu plánování atmosféry by byl ohromný. Daleko větší než škody, které by oteplováním mohly vzniknout.
MF Dnes 28.4.2007