Jiří Karas: Žena je srdcem domova, a tím i společnosti
V České republice jsou diskriminovány především ženy v domácnosti, říká poslanec Jiří Karas (KDU-ČSL). Pojem feminismus podle jeho názoru ztratil původní význam a ve světě získal nedobrý zvuk.
Co si představujete pod pojmem feminismus?
Původní cíle feministických hnutí, jako bylo odstranění sociální nerovnosti mezi muži a ženami, velmi dobře chápu. Myslím však, že pojem feminismus má díky radikálním požadavkům socialistických odnoží feministických hnutí ve světě nedobrý zvuk. Přesto by si lidé měli uvědomit, že feminismus původně znamenal hnutí, které se snažilo oživit občanskou společnost, vnášelo do politiky mravní nároky jako nezištnost, solidaritu, péči o slabé, věrnost a podobně. Zákon o zákazu alkoholu ve Spojených státech je typickým příkladem toho, co ženské spolky dokázaly prosadit, neboť původně všechny jejich kroky směřovaly k posilování či uzdravení rodiny. Dnešní feminismus ovšem často vychází z extrémních marxistických pozic, kde místo tříd spolu bojuje jedno pohlaví proti druhému a počítá, kdo toho urve více. Nesjednocuje rodinu, ale staví jednotlivé její členy proti sobě. Důsledkem je pak spíše rozbíjení rodin a preference jednotlivců.
Jste zastáncem rovného postavení mužů a žen a rovných příležitostí pro obě pohlaví?
Vámi uváděné pojmy by si zasloužily jednotné upřesnění, aby nemohly být nesprávně vykládány. Muži a ženy mají naprosto stejnou důstojnost, nemají však úplně stejné fyzické ani psychické předpoklady a tudíž ani stejné příležitosti. Jsem zásadně proti levicovému sociálnímu inženýrství, které popírá rozdíly mezi muži a ženami a vnucuje ženám mužské role policistek či hornic. Nemohu uvěřit, že by se v naší zemi, kde jsme za minulého režimu byli svědky podobných pokusů, měl tento socialistický pohled na ženu vrátit.
Podle vás tedy existují typicky mužské a ženské role?
Jednoznačně ano. Opravdu jsem ještě neviděl žádného svého kolegu poslance kojit. Prostě každé pohlaví má specifické dary a je smutné, že dary, dané především ženám, jako empatie, citlivost, umění naslouchat a mnoho dalších, v naší společnosti stále více a více chybějí. Nechybí nám například ženy, které umějí karate, jak nás přesvědčuje v každém seriálu televize NOVA, ale ženy, které umějí dát druhým to, co nemají a mít nemohou.
Co říkáte tomu, že si podle statistik ženy za stejnou práci vydělají v průměru o třicet procent méně, než muži?
Myslím si, že každý má nárok na spravedlivou mzdu, a to bez rozdílu pohlaví. Je ovšem nutné připomenout, že původně mzda zajišťovala obživu celé rodiny. Tím, že se dnes takřka vyžaduje, aby rodinu živili dva, jsou diskriminovány ženy v domácnosti, protože ty se starají o výchovu dětí a dávají tedy společnosti nejméně tolik jako manažerky či traktoristky. Plně podporuji požadavky na spravedlivou mzdu a zároveň žádám spravedlnost pro ty tisíce žen, které se věnují rodině a (ekonomicky řečeno) vytvářejí lidský kapitál. Proto jsem přesvědčen, že by se ženské organizace měly přednostně zabývat reálnými problémy žen v domácnosti, jejichž práce je arogantně přezírána.
Jaký je váš názor na případné zavedení pozitivní diskriminace pro ženy, jež aspirují na nejvyšší posty v politice?
Odmítám ji. Považoval bych ji naopak za ponížení a zesměšnění schopností žen, které se v politice samy dokážou plně orientovat.
Feministkám se nelíbí, že je u nás stále v myslích mnoha mužů zakořeněno, že žena patří především k plotně a nikoli do veřejných funkcí...
Za otázkou cítím, že žena má hodnotu podle toho, jakého společenského postavení či platu dosáhne. To považuji za hrubé ponížení práce ženy. Prostě žena, která se sama rozhodne být v domácnosti a pečovat o své nejdražší, nesmí být považována za méně úspěšnou, než politička. Navíc není přijatelné, aby se politická moc snažila přetvářet myšlení občanů. Státní převýchovu jsme zde již jednou měli a v konečném důsledku je jedno, zda se instrukce ke správnému politickému myšlení píší v Moskvě či v Bruselu. Když už se chceme poučit, ptejme se, jak to, že v tom zatracovaném středověku měly ženy často mnohem více respektu, než dnes. Královny byly samozřejmostí, ženy samostatně vládly rozsáhlým panstvím, jako např. naše Zdislava z Lemberku. Nebo si umíte představit, že by dnes někdo svěřil armádu ženě, jak se to stalo Johance z Arku? Ptejme se, proč.
Jakou pomoc nabízíte ženám, které se cítí být v naší společnosti diskriminovány? Mají podle vás oprávněný pocit?
Nezastupitelná role žen ve společnosti musí být spravedlivě ohodnocena. Jestliže žena chce mít děti, ale ví, že v systému nedostatečných podpor v mateřství by to pro ni i pro její rodinu byla ekonomická oběť, pak má plně oprávněný pocit diskriminace. Žena je srdcem domova, a tím i společnosti. Žena musí mít právo utvářet si svůj domov podle svých potřeb, podle potřeb svých dětí, své rodiny. Rozhlédnete-li se po našich sídlištích, tak nejen, že nejsou racionálně řešena, ale především v nich chybí život, chybí v nich ženský prvek. Je to typický svět stvořený mužským mozkem bez ženského vlivu. Bez ženského prvku se tak naše města proměňují v pouhé noclehárny pracovních táborů, odkud o víkendech všichni utíkají. Pokud se tedy ženy cítí být tímto stavem diskriminovány, měly by mít možnost věnovat se i rozvoji našich měst, pracovat v občanských sdruženích a zasedat na radnicích, aby se tyto věci změnily. Je také cílem nás politiků jim v tom pomáhat.