Bída multikulturalismu
V dnešní době převážně levicovými intelektuály tolik protěžovaná teorie multikulturalismu zamořuje intelektuální ovzduší národních států. Multikulturalisté obhajují práva všech možných i nemožných menšin, avšak, s trochou nadsázky, se dnes nejohroženější menšinou stává zdravý, heterosexuální bílý muž vyznávající morální hodnoty Západní civilizace. A nedej bože, když je ke všemu ještě kapitalista. Způsobil totiž veškerá zla dějinného vývoje a neustále způsobuje. Vykořisťuje své zaměstnance tím, že jim dává práci, sexisticky uráží emancipované ženy tím, že jim např. podrží dveře, domnívá se, že rodina je základ společnosti, a proto nepodporuje “perverzní” svazky, jelikož je považuje za něco, co je proti přírodě. Ke všemu by chtěl ten kulturní imperialista zachovat zvyky a tradice své kultury a svého národa, čímž diskriminuje, chudáky, všechny uprchlíky, kteří se valí po vlnách do jeho země (asi z toho důvodu, že doma se jim žilo lépe).
Dnešní nezdravý posun v diskusi kritizuje J. O´Sullivan: „Aniž by si toho někdo příliš všímal, dostala se diskuse kolem imigrace v poslední době do úplně jiného myšlenkového kontextu.Důsledkem tohoto nového uvažování je to, že povinnost cosi změnit se přenáší z imigranta na hostitelskou zemi. Imigrace není pociťována jako významná událost v imigrantově životě - ten se prostě přesunuje někam jinam. Měl by mít právo tak učinit - ať už z hlediska morálního nebo z hlediska zákona -, jinak by ale měl mít možnost ponechat si své staré já. Spíše než by se on změnil a přizpůsobil se svému novému prostředí, měla by hostitelská země přizpůsobit své zvyky a instituce jemu…Můj závěr… (ale) zní, že imigranti by se měli přizpůsobit potřebám a hodnotám hostitelského národa spíše než naopak“ (1)
Multikulturalista Kymlicka naopak požaduje pro kulturní menšiny (včetně žen!) tato práva: programy afirmativní akce, garance jistého počtu křesel v zastupitelských orgánech, revizi učebních programů ku většímu prospěchu menšin, zpružnění pracovní a otevírací doby s ohledem na náboženské svátky imigrantů, zpružnění pravidel oblékání v různých veřejných institucích (např. problém turbanů u příslušníků policie, či při jízdě na motocyklu), antirasistické vzdělávací programy, jazykové kodexy zakazující na pracovištích a školách používat rasisticky, sexisticky či homofobicky zabarvených výrazů; výcvik v kulturní rozmanitosti pro policisty, sociální pracovníky apod.; směrnice pro veřejnoprávní média upozorňující na etnické a rasové stereotypy; státní finanční podporu etnických festivalů a studijních programů atd., atd. (2)
Tyto požadavky pozitivní diskriminace ale nejsou ničím jiným než rasismem naruby diskriminujícím příslušníky původního národa, navíc do značné míry omezující tradiční demokracii. V jednom svém článku jsem napsal: „…opravdový vlastenec si váží ostatních národů, pokud nechtějí omezit svobodu, tradice a práva národa jeho.“ (3) V tomto případě však imigranté naši svobodu, práva a tradice ohrožují.
Velevážení imigranté (a pan Kymlicka) by si mohli uvědomit jednu věc: oni vstupují k nám, a ne my k nim. My jsme zdědili svou zemi a svá národní práva a máme právo o budoucnosti své země rozhodovat sami, nikdo jiný. Oni mají svobodnou volbu přijmout nebo nepřijmout naši kulturu a identitu. Jak totiž ukazuje dnešní situace - rozvoj islámského terorismu, problémy s arabskými i jinými imigranty ve Francii i jinde v Evropě a řada světových mezikulturních konfliktů (Indie, Palestina) - přináší “mnohokulturnost” střety kultur a civilizací, protože jejich morální hodnoty jsou v jedné společnosti neslučitelné.
Navíc je sporné, zda je imigrace pro Evropu potřebná, ač populace stárne a lidí ubývá. Pokud se prosadí důchodová reforma, jež ponechá odpovědnost za své stáří na individuu nebo pomoci rodiny a při prodlužování střední délky života se prosadí delší odchod do důchodu, není úbytek obyvatelstva žádnou hospodářskou katastrofou. Výsledné bohatství se sice zmenší, ale bude se o něj dělit méně lidí.(4)
Na závěr své politicky nekorektní úvahy musím naprosto souhlasit s touto tezí Romana Jocha: „Multikulturalismus čili přesvědčení o inherentní rovnosti všech kultur a civilizací je vrcholem egalitářské vášně levice. Je současně určitým vrcholem relativismu: právě tak, jako systematizací relativismu ve filosofii dostaneme postmodernismus, tak systematizací relativismu v politické filosofii vzniká multikulturalismus.“ (5)
1) O´ SULLIVAN John: Kterak nepřistupovat k imigraci, bulletin Občanského institutu č. 143, červenec 2003
2) BARŠA Pavel: Politická teorie multikulturalismu, CDK Brno 2003, s. 47-48
3) PETŘÍK Lukáš: Vlastenectví-konzervativní postoj, in:Portál 2/2004, s. 19
4) LOUŽEK Marek: Nesmyslné nářky nad populačním vývojem, in: Newsletter (CEP) únor 2004, s. 3-4
5) JOCH Roman: Pravice a levice, bulletin Občanského institutu č. 56, duben 1996, s. 17