Ničitelé náhrobků v akci
Neznámí pachatelé poničili náhrobek generála Radoly Gajdy, vynikajícího vojevůdce československých legií a pozdějšího rozporuplného prvorepublikového politika. Na Gajdu můžeme mít jakýkoli názor. Jedna věc je politické přesvědčení, se kterým nemusím souhlasit a věc druhá je národní historie, určitý kontext, do kterého daná osoba prostě patří. Hodnocení Gajdy ponechám fundovaným a nestranným historikům, hodnocení Vlastenecké fronty zase obdobným politologům. Tyto otázky nejsou pro tuto chvíli absolutně podstatné.
Zkusme třeba zamyslet se nad tím, kdo útočí na náhrobky, kdo ničí památky, kdo pálí knihy? Jsou to „extremisté“, kteří jdou v poklidu uctít památku historické osobnosti? Jeden příklad za všechny : loni byla v jednom severomoravském městečku zdemolována socha Karla Havlíčka Borovského. Pomník stojící v místních sadech od roku 1918 za celou dobu své existence překážel pouze nacistům, kteří jej nařídili odstranili, avšak nezlikvidovali. Roku 1945 byl památník opět obnoven. Komunistům Havlíček nijak výrazně nevadil. Socha tak nerušeně přečkala bezmála než šedesát let, než ji, jak se posléze ukázalo, zničili lidé, pro které řada místních obyvatel používá označení „zdrogovaná chátra“
Ti, kdo poničili náhrobek Radoly Gajdy se bez svého přičinění, přestože se nazývají alternativní a demokratickou mládeží, zařadili mezi „chátru“, proti níž se verbálně vymezují : vedle narušených individuí kopajících do židovských náhrobků a stříkajících sprosté vzkazy na odbojářské pomníky. Pálení knih, stejně jako hanobení soch a ničení náhrobků je a zůstane barbarstvím.