„Kauza Baroš“, aneb jak se vaří z vody
Ač možná nestandartní, avšak v lidské komunikaci běžné, obvyklé a nutno dodat že spíše groteskní než jakkoli urážlivé gesto fotbalového reprezentanta Milana Baroše, kterým počastoval svého kamerunského protihráče Stephana Mbiu budí napříč mediálními, sportovními a „chytráckými“ kruhy obrovské skandální pozdvižení. Baroš je označován za rasistu, někteří kritici jdou tak daleko, že zpochybňují samu integritu Barošovy morální schránky a vrcholní domácí i zahraniční fotbaloví představitelé se předhánějí v razancích svých projevů odsuzujících Barošovo „naprosto urážlivé, rasistické a totálně nepřijatelné gesto“. Celá kauza je však doslova vyvařena z vody. Proč ?
Předně si rozeberme to, co vlastně Milan Baroš udělal. Nejdříve se odpoutejme od úvah nad tím, co dotyční dva mezi sebou měli, zda urazil první druhého, či naopak (a la disputace na téma urazil Materazzi Zidana či ne?) a tak dále. Barošovo gesto je evidentní. Zacpaným nosem a máváním rukou dává najevo „ty smrdíš“. Gesto je mířeno na hráče tmavé pleti. A právě zde se dostáváme k prvnímu uzlovému bodu. Co kdyby Baroš své gesto „věnoval“ například rozhodčímu (bílé barvy pleti) nebo protihráči bílé barvy pleti? V prvním případě by dostal žlutou, možná červenou kartu, později možná pokutu či stop na pár zápasů od disciplinární komise. V tom druhém případě by se nestalo pravděpodobně nic. Je to fér? Pokud ti, kdo Barošovi spílají do „rasistů“ říkají ano, tak sami uznávají, že „rasistické činy“ samy o sobě neexistují, nýbrž že existují činy, které v určité chvíli rasistické nejsou a v určité chvíli zas najednou ano. Tím se však dostáváme na rovinu absolutní relativizace, dotyční ukazují své pokrytectví a nutno uznat, že větší výsměch sami sobě učinit nemohli.
Je to stejná logika, jako by hypotetická osoba počastovala druhou hypotetickou osobu (nyní bílé barvy pleti) slovem „smrdíš“, načež by se zjistilo, že hypotetická osoba 2 je homosexuál a aktivističtí publicisté by ze všeho vyvodili, že gesto hypotetické osoby 1 v sobě má „homofobní“ podtext. Samozřejmě, tato paralela kulhá, ostatně jako všechny paralely. Kdokoli teď může namítnout, že jsem argumentačně mimo, protože „homosexuála přece nepoznáme“. No ale přístoupíme-li na tento tón, tak v podobných úvahách můžeme jít ještě dále – co kdyby to dotyčný o dotyčném 2 věděl? A kdo bude posuzovat, zda to věděl, nebo ne? Zdají se vám tyto úvahy mimořádně stupidní? Ano, jsou stupidní, stejně jako kauza okolo Milana Baroše. Všude brojíme proti „rasovým stereotypům“ a apriornímu přisuzování vlastností lidem podle barvy pleti, ale přitom za gestem, které je učiněno vůči osobě tmavé pleti (gestem, které by jinak prošlo bez povšimnutí) vidíme cílený rasistický útok. To je samo o sobě rasový stereotyp jak vyšitý.
Pokud Baroš opravdu své gesto vůči Mbiovi myslel skutečně tak, že dotyčný „zapáchá“, buď k tomu měl dostatečný důvod, nebo se jednalo o hráčovu kratochvíli, která byla možná nevhodná a nekorektní, avšak ne rasistická. Milan Baroš několikrát prohlásil, že jej Mbiu provokoval a po nějakém střetu lhal rozhodčímu v jeho neprospěch. Gesto tak mělo znamenat „tvá slova zapáchají, ty lžeš“. Ale i kdyby to komentovalo Mbiův „odér“, tak o výraz rasistického předsudku (bez ohledu na to, zda by dotyčný „smrděl“, či nikoli) nejde. Rasistické by bylo, kdyby Milan Baroš někde prohlašoval že „všichni černoši smrdí“, pokud cokoli vztahuje ke konkrétními jedinci, o rasismus nejde. Je to stejné, jako když budu prohlašovat, že „tento“ Rom krade, či „tento“ Žid okrádá své zákazníky. Mohu se mýlit, ale o výraz rasismu, respektive antisemitismu nejde. To by bylo v případě, kdybych tyto atributy vztáhl na zmíněná etnika celkově. V opačném případě však jde o hodnocení jednotlivce. Tam se mohu mýlit, či nikoli, ale tím to končí.