Zbraně a humanismus
V následujícím textu budu reagovat na článek Petra Kopáčka Více zbraní neznamená více svobody, jenž byl na ePortalu publikován 10. 5. 2004. Nejdříve jsem si říkal, že je pod mojí úroveň jej vůbec nějak reflektovat. Po zralé úvaze jsem se nakonec k reakci odhodlal, jelikož míra Kopáčkovy demagogie je neúnosná. Připomínám, že Kopáček svůj text napsal také jako odpověď na můj článek z časopisu Portál 2/2004 (viz archiv na www.eportal.cz).
Tak tedy především. Už jen název Více zbraní neznamená více svobody je pro mě naprosto šokující, protože já jsem vůbec žádný vztah mezi množstvím zbraní a mírou svobody ve své práci nehledal! Říkal jsem jen, že restrikce držby zbraní a odzbrojování obyvatelstva je jedním z primárních znaků totalitních a policejních režimů. Dále také jsem tvrdil a stále tvrdím, že v situaci široké vyzbrojenosti se mnohem jednoznačněji rozpoznává, a to především z morálního hlediska, kdo je ten skutečný agresor a kdo ta skutečná obět. „Široká“ vyzbrojenost je ale něco úplně jiného než „vysoká“ vyzbrojenost! Je dokonce vysoce pravděpodobné, že v nesvobodných totalitách je co do množství více zbraní než ve svobodnějším světě, jak ukazuje příklad Sovětského svazu. Nicméně zbraněmi jsou většinou výlučně přeplněny vojenské a fízlovské sklady... V tomhle případě je pak skutečně výlučně naplněna Kopáčkova představa, že ...Vlastnictví zbraně není dle mého názoru právo (z nějž by tedy vyplýval nárok), ale privilegium. Jsou s ním nutně spojeny také přesné podmínky a povinnosti. Všeobecná atmosféra násilí, kultu zbraní a braní zákona do vlastních rukou přímo vytváří prostředí vhodné pro rozličné násilné kriminální činy. Ano. V případě, kdy mají zbraně jen ti „neskutečně privilegování“... tak se klidně může na první pohled zdát, že na ulicích je méně toho explicitního krvavého násilí... Mnohem brutálnější „nekrvavé“ násilí totiž působí v naprosto jiných sférách života. To doplňkové, ať už krvavé či třeba plynově aerobní zúčtování pro ty absolutně „nepřizpůsobivé“, pak většinou přichází v lehce sofistikovanější a průmyslovější podobě... Navíc zpravidla bez účasti médií, která tak alespoň nemusí čelit obvinění, že šíří všeobecnou atmosféru násilí...
Mnou nevážený Kopáčku! Naznačovat, že nedostatečná privilegia vedou k násilnostem, je naprosto neuvěřitelně zrůdné. A v tak důležité otázce, jakou zbraně bezesporu jsou, to platí o to více. Přímo ale říkat, že vlastnictví zbraně není právo, ale privilegium, to je opravdu vrchol všeho. Teď už naprosto chápu, že někomu není vůbec pochuti diskutovat tyto zásadní věci v principiální rovině formálně-logických argumentů filozofie práva. Právě rovina individuálních práv a svobod ve vztahu k tzv. victimless crimes (v mém článku speciálně zaměřeno na oblast prohibice zbraní) byla jádrem mé práce a hlavně argumentace. Z metodologického pohledu je proto pro mě nepřípustné a pod mojí intelektuální úroveň, abych klesl na úroveň primitivní utilitaristické neargumentace typu „divokého západu.“ Pokud člověk není zaslepen hollywoodskými kovbojkami, tak moc dobře ví, že pro tu dobu spíše platilo „The Not So Wild Wild West...“, o čemž svědčí mnoho historických skutečností. Tzv. kultura zbraní nemá vůbec nic společného s braním zákonů do vlastních rukou! Každý si musí svoje případné sebeobranné použití zbraně obhájit před soudem. Samozřejmě pokud zákony vycházejí z morálních principů přirozené spravedlnosti – tedy pokud „zákony“ nejsou jen formálním legalizačním nástrojem, ale neformálně jsou vlastně interními předpisy zločinecké organizace v podobě totalitního státu. V tom případě měl každý žid právo zastřelit gestapáka, který mu přišel zavřít krám; stejně tak jako měl každý vekslák přirozené právo zastřelit esenbáka, který mu chtěl kazit bohulibou směnárenskou činnost, díky níž si mohlo spoustu lidí pořídit vytoužené zboží.
Míra kopáčkovské demagogie ovšem „divokým západem“ jak vidno nekončí. Nemyslím si, že má cenu se zabývat naprosto směšným vytrháváním mých provokativních citací z kontextu mého článku. Spíše je zábavnější číst doporučení toho typu, že počestné občany je nutné chránit prohibicí zbraní před jejich vlastní „nešikovností“, neboť se nikdy nenaučí s kvérem zacházet lépe než zločinci... Velmi pokleslý je však argument, že např. při manželské hádce by místo talířů a váz vzduchem létaly kulky. K tomu snad jediné. Zaplaťpánbůh za to, kdyby se tak občas dělo. Dramaticky by tak alespoň poklesla míra týraných žen (či mužů :-)). Jedním ze znaků střelné zbraně je totiž ta skutečnost, že síla kulky je nezávislá na objemu bicepsů majitele zbraně. Neboli jinými slovy, pokud se nějaký nadržený ochlasta vrací ze své kmenové putyky s tím, že si chce svou lítost nad svou dekadentní existencí sadisticky vybít na své družce, je vždy většinou alespoň natolik střízlivý, aby si uvědomil, že by to jeho ztracené existenci mohlo mimo jiné urychlit pro něj velmi zaslouženou cestu z tohoto světa.
Právě jistá míra nezávislosti osobní integrity na tělesné konstituci, která je právě vlastnictvím zbraně posílena, patří k základním principům humanismu v jeho skutečně lidském obsahu. To je vidět i ve světle naprosto tragického obrazu dnešní Afriky. Nicméně právě velké rozšíření zbraní mezi obyvatelstvem je zde možná tou poslední kapkou humanismu, která odlišuje tamější poměry od pouhého animalistického přežívání v područí všeho schopných diktátorů. Proto lze na závěr vyslovit možná provokativní tezi, že právě zbraně dělají z lidských samců muže a z lidských samic ženy.