Diskriminace žen
Zdroj diskriminace
Motto: Děti potřebují laskavé slovo, pevné slovo a matku, která v noci nespí. Arab. přísloví.
V současné modernitní společnosti se stále více relativizují společenské hodnoty, tedy i práce vykonávaná pro společnost. Práva se udělují skupinám na základě pouhé existence, nikoliv na základě splněných povinností. Skupiny dosahují práv obvykle na základě mocenských tlaků. Potom obdrží práva skupiny, které mají největší lobbyistický potenciál, obvykle přes různé zahraniční organizace, přičemž se nikdo netáže, co za to odvedli pro společnost. Podle tohoto měřítka, které již opustilo spravedlnost a úctu k práci, platí obrácená relace výhod. Nejvíce výhod mají ti, kteří společnosti nejméně odvádí. Např. homosexuálové, kteří nezakládají rodiny, nejsou zatíženi výdaji a časovými ztrátami na výchovu dětí, jsou skupinou, která má mnoho svých členů ve význačných postaveních, protože prostě svoji celoživotní energii mohou zaměřit na osobní úspěch a prosazování svých požadavků. Přesto, že jich je asi 4% obyvatelstva, určitě tvoří mnohem větší procento mezi úspěšnými osobami. Protože v individualistické společnosti, která neuznává jiné hodnoty než peníze a postavení, ani oni nemusí brát ohledy k jiným, prosazují si svoje práva bez ohledu jakou reciproční práci pro společnost vykonávají.
Pokud individualistické myšlení již zcela prosákne společností a lidé již jinak myslet neumí, stojí muž vedle ženy zcela osamoceně a místo, aby měl ohledy ke své partnerce, případně manželce a matce jeho dětí, myslí opět především jen na sebe. Ženy si potom mnohdy stěžují, že nemohou najít partnera pro rodinu. Oba jsou rovnoprávní, ale tím se nic neřeší. Ve skutečnosti je muž zvýhodněn stejně jako homosexuálové v příkladu, který jsem uvedl shora. Žena má totiž na krku vykonat pro společnost nezastupitelnou povinnost: rodit a vychovávat děti, což je v individualistické společnosti hodnoceno buď velmi uboze nebo vůbec. Všechny úvahy o tom, že žena by tuto povinnost nemusela vykonávat nebo ji snad jen nějak odbýt jedním dítětem, je maladaptivní myšlení. Jestliže by národ neměl vymřít, musí být průměrně 2,2 dítěte na jednu ženu. Když uvážíme, že mnoho žen děti mít nemůže a některé i plodné je nikdy mít nebudou, musí být rodiny se třemi dětmi zcela běžné a většinou se vyskytující. Každá žena-matka řekne, co to znamená ve ztrátě zaměstnání a kariéry.
Pokud pomineme nezodpovědné ženy neplnící vědomě svoji nezastupitelnou povinnost ke společnosti, je žena, svoje mateřské povinnosti plnící, na posledním místě lobbyistických možností, odstrkovaná a tvořící jakýsi „sociální případ. Diskriminace žen je tedy v modernitní společnosti dána tím, že žena koná pro společnost nezastupitelnou činnost aniž by ji tato společnost za to vybavila recipročními právy a odměnou.
Dvojí přístup k řešení diskriminace
Motto: Žena snáší muže z lásky k rodině, muž snáší rodinu z lásky k ženě. Arab. přísloví.
Skutečné potřeby žen-matek jsou mimo pochopení v rámci individualistického ideového prostoru. Individualisticky vychované ženy vlastně svůj vlastní problém chápou zkresleně a ve společnosti, ve které má muž výhody, se chtějí přiblížit mužům. Chtějí tedy být v postavení jako muž. Chtějí mít stejný přístup ke vzdělání, stejný přístup k zaměstnání apod. Nejlépe je pro ně úplně rezignovat na veškeré ženství, kromě sexuálního chování. Zatímco přirozené instinkty vždy vedly ženy, aby hledaly vhodného partnera k založení rodiny, touha přiblížit se mužům, nazývaná nesprávně touhou po rovnoprávnosti, vede dnes ženy k napodobování chování mužů. Žena místo, aby partnera vedla ke sňatku a k založení rodiny, jak to ženy dělaly celou historii lidstva, střídá partnery a užívá si sexu tak jak je to přirozené pro muže. Tím navzdory veškeré feministické rétorice vítězí mužský a tím zhoubný a neplodný princip vztahů mezi mužem a ženou. Problém diskriminace se řeší tím nejméně produktivním způsobem plodícím neplodné vztahy.
Feministky potom, mající na očích klapky individualismu, nevidí problém v celém komplexu, práci pro rodinu neberou jako důležitou práci pro společnost, ale jen jako práci pro jednotlivce, nezahrnují ji do úvah ohledně rovnoprávného postavení, a tak jim vychází jen dílčí část rovnice - nerovnost pracovních příležitostí muže a ženy nazývaná diskriminace žen, která se pro ně stala bojovým fetišem.
Je však zcela opačný princip zrovnoprávnění muže a ženy. Je to způsob, ve kterém se muž přizpůsobí ženě. Není to nic nového, v předfeministické době to tak bylo. Muž je v takovém modelu společnosti donucen napodobit ženu. Tzn., že se musí o rodinu starat, vydělávat, ženě pomáhat, děti vychovávat a celá společnost jej k tomu výchovně vede a nutí. Mužská přirozenost, střídat ženy a užívat si sexu, je potlačována a společensky jen obtížně akceptována. To by ovšem ženy musely opustit současnou feministickou ideu a přejít k mateřskému feminizmu. Ten na prvním místě má ženské mateřské chování a fetišem je boj za uznání a odměňování mateřství.
Ženy mají svoje přirozené prostředky jak muže upoutat k rodině, pokud jí v tom společnost pomáhá, jak to bylo ve všech tradičních a zdravých společenstvích, je většinový úspěch zaručen. Pokud muž v dostatečně velké míře nahradí ženu a celkovou starost o rodinu, i žena potom může být zaměstnaná a zaměstnavatelé nebudou brát ženu jako méněcenného pracovníka. K tomu může též pomoci i společnost zajištěním servisu pro děti (školky, jesle). To chce ovšem funkční rodinu a tím zcela jiný ideový přístup, než má dnešní modernitní společnost. Znamenalo by to konec individualizmu, velká práva rodin, nevýhody pro samostatné jedince bez dětí, neustálé propagování a zdůrazňování mateřského přínosu pro společnost, donucení muže konat svoje povinnosti v rodině apod. Také Svátek matek by měl asi nějakou váhu ve společnosti na rozdíl od MDŽ, svátku zaměstnaných žen. Přitom není možno nějak počítat kolik žen je zaměstnaných a kolik není, protože vnitrorodinné rozhodování ohledně toho, kdo z rodičů bude doma a starat se o děti, musí být posvátné bez vnějšího zasahování a stálého poručníkování. Společnost musí pouze nabízet služby rodinám, nikoliv nějak ovlivňovat rodinné poměry, které stejně ovládá zcela přirozeně uvnitř rodiny žena. V takové společnosti jsou potom ženy napodobující chování mužů, střídající partnery a nezakládající rodiny, zcela přirozeně ostrakizovány a nazývány nelichotivými názvy, protože prostě nekonají svoje ženské povinnosti (navíc odvádí muže od rodiny). To už tu také bylo a víme, že takovou ostrakizaci prováděly především ostatní ženy. Jedině tak může společnost opět fungovat s dostatečnou fertilitou a je možno odvrátit zhoubný trend denatalizace. Zároveň to umisťuje ženu tam kam patří a zrovnoprávňuje ji tím, že od muže žádá reciproční povinnosti v rovnováze, přičemž měřítkem není jen zaměstnání, ale celkový objem práce vykonávané pro společnost.
Zbloudilá řešení
Motto: Od chvíle, kdy minulost přestala osvětlovat budoucnost, bloudí mysl lidí v temnotách. Alexis de Tocqueville.
Kvóty na zaměstnání žen a mužů pro různá povolání jsou neproduktivním zoufalým záchvatem něco udělat v nerovnoprávném vztahu muže a ženy v rámci individualistického ideového prostoru a je výplodem myšlení, které neumí tento prostor překonat a více se rozhlédnout po řešeních, která tu už byla a jsou nyní zbytečně očerňována na základě neznalosti nebo korektnosti s úpadkovými západoevropskými názory. Někteří nebojácnější pravicoví liberálové (např. Topolánek) přirozené cítí, že kvóty jsou nesmysl, že narušují spontánní řád, tedy hlavně trh pracovních sil, a jsou neproduktivní. Neumí ovšem zaujmout opravdové konzervativní stanovisko a tak potom vypadají jako nepřátelé žen a jejich potřeb. Dostatečná ideová připravenost by byla s podivem u liberálů, kteří ideje zásadně neuznávají a konají jen na základě momentálních tlaků a různého vyjednávání mezi skupinami. Vyřčené zásady se obvykle velmi brzy opustí, neboť celá modernita založená na bezideovosti je vždy jen tancem mezi názory, mocenskými tlaky, lobbyizmem a populizmem. Blouznivá řešení, kterým by se naši předkové vysmáli, jsou nejvíce přijatelná. Proto jistě dojde i k tomu, že budeme mít kvóty, potom zaříkávání se trhem pracovních sil a rovností příležitostí nepomůže, neboť i jinak zbožňované spontánní procesy musí ustoupit nesmyslům.
Individualizmus stavící muže a ženy do osamění, zbavující je vzájemné závislosti v rodině, nemá historickou šanci, neboť se buď prosadí a potom národ tuto ideu vyznávající vyhyne na nízkou fertilitu (s ním i individualizmus) a jiné národy (třeba muslimové) vedené konzervativními ideami jej v boji o životní prostor vytlačí a zlikvidují, anebo národ včas tuto zhoubnou ideu opustí a najde konzervativní řešení, ve kterém bude mít šanci přežít. Správné pochopení poslání ženy jako nositelky života a matky je podstatné v otázce života nebo smrti naší civilizace. Nesprávné pochopení a zástupná řešení je maladaptivní jednání.