Svaz podpořil jeho výroky nebo i chování? Ti co se chovaji promiskuitně a na veřejnosti navíc i sprostě,ty dávaji nejraději rady těm druhým,slušným a věrným mužům.Zásadně nemůže radit ten,který kvůli nějaké nadržené ženské,opustí svou rodinu,dokonce i nezletilé dítě.O morálce má právo kázat jenom ten,kdo dodržuje desatero.

Lidstvo prodělalo od svého počátku úžasný vývoj, který však nepostupoval vždy stejnoměrně a vyrovnaně v oblasti materiální duchovní a technické a také ne vždy ku prospěchu lidstva. Zdálo by se, že to, co člověka činí člověkem, a co jej odlišuje od ostatního tvorstva je věčné a neproměnlivé v čase. V tom se však právě člověk moderní doby odchýlil snad nejvíc od prvotních zásad. Jakmile lidského ducha ovládli různí manipulátoři a vulgární materialisté, bylo veta po prvotní, prosté, ale přece jen pravé a přirozené lidské morálce, která sice nebyla tak široká jak dnes požadujeme a jak si ji představujeme, ale tehdejšímu člověku a době plně postačovala.

Zánik této původní, po staletí respektované mravouky je většinou dílem různých ideologických a náboženských manipulátorů, kteří se specializovali na kompilaci starých morálních zásad a tzv. nové morálky. Každá ideologie si podržela několik základních pravidel lidskosti, ale zároveň je obklopila množstvím vymyšlených mravních a ideologických příkazů, jež sice nebyly prospěšné jednotlivým lidem, ale vyhovovaly potřebám a byly prospěšné té či oné politické straně, církvi, nebo národní jednotce. Tak je možné si ověřit, že v ideových programech a naukách jsou vedle dobrých mravních příkazů i příkazy nemravné. Všichni zakladatelé ideologií a náboženství vycházejí z původních základních mravních zásad a různí se jen hloubkou a šířkou svého mravního názoru, případně akcentem kladeným na vybrané ideové pojmy. S těmito novými proroky a vůdci proto sice vznikaly nové světové názory, nové politické strany, nové církve, ale nikoli nová mravnost.

Všechny ideové nauky jsou dílem lidským, proto mají lidské přednosti, ale hlavně vady. Jejich nedokonalost pochází z toho, že se sice dovolávají nějaké stranické, či náboženské morálky, nicméně člověk je u nich až na druhém místě.