Superhrubá mzda
S daňovou reformou, zrovna tak jako s reformou důchodového, sociálního či zdravotního systému, je to bohužel tak: učiní-li se nedokonale, kompromisnicky, polovičatě, nejenže nefunguje, ale ještě na léta a léta zbraňuje přijetí skutečné, funkční reformy.
Ach jo. A mimochodem, vsaďte se, že sliby o tom, že "Buďto reformy nebo předčasné volby" tak úplně platit nebudou....
Zato čeština byla obohacena o nové slovo: superhrubá mzda. A já doposud žil v naivní představě, že mzda by měla být jen jedna jediná, ze které pak její příjemce zaplatí povinná minimální pojištění (zdravotní, důchodové a sociální) a nepovinná pojištění dle vlastního uvážení, případně daň ze mzdy, když jde o socialistický systém, zdaňující vzdělání, pracovitost, podnikavost a úspěšnost...
A naivně jsem se domníval, že středopravicová bude od toho dnešního k výše popsanému systému co nejrychleji směřovat.
Čtenář glos P. J. mi mj. poslal tuto zkušenost:
Když stále filozofujeme a pláčeme nad problémem korupce ve státní a komunální správě, zajímalo by mne, zda kromě stesku na charaktery úředníků se také někdo zamyslel nad tím, kolik prostoru, možností a skoro přímo návodů dávají ke korupčnímu jednání nedokonalé a často až nesmyslné předpisy a nařízení. Mnohé z nich jsou často tzv. "interní" čili pro normálního občana neviditelné a nepoznatelné. Kdyby totiž předpisy jasně stanovily a vymezily povinnosti a práva občanů a úředníků, nevytvářely by se situace, které korupci přímo "vyžadují", tedy kdyby občan měl jistotu, že udělá či splní-li to či ono, tak úředník je povinen splnit či vykonat to či ono pro něj, a to pod sankcí a v závazné lhůtě, pak by jej ani nenapadlo uplácet, nýbrž by si šel oprávněně stěžovat. Naše předpisy však dokonale ctí naši bolševickou minulost (jistě ne všechny, ale mnohé), kdy práva a moc rozhodnout jsou na straně úředníka a občan má pouze povinnost dokládat, zdůvodňovat a strpět úřednickou libovůli, často až zvůli.
Zvlášť markantní jsou tyto znaky v oblasti daní, cel a předpisů pro dovoz ojetých automobilů.
Poslední šok jsem zažil, když jsem na katastr nemovitostí poslal žádost o vklad vlastnického práva k nemovitosti, která sloužila jako nepeněžní vklad do základního kapitálu obchodní společnosti. Katastrální úřad odmítl provést příslušný zápis a požadoval, aby nejprve bylo zapsáno příslušné navýšení základního kapitálu do Obchodního rejstříku. Pro neinformované : nepeněžní vklad probíhá tak, že vlastník věci sloužící jako vklad učiní notářsky ověřené prohlášení, kterým tuto věc do společnosti vkládá, čili jde o svého druhu "darovací" smlouvu.
A světe div se, na základě tohoto papíru rejstříkový soud provede zápis do obchodního rejstříku a já obdržím výpis, že má firma je rázem bohatší o stovky milionů! Nikoho zřejmě ani nenapadlo (či snad ano, je to vykoumáno pro oblíbené "šibaly"?), že už mě nikdo nikdy nedonutí, abych teď běžel na katastrální úřad a cpal svou nemovitost do majetku společnosti. Proč taky? Kýženého bylo dosaženo, mám potvrzení, že má firma je movitá. A že ve skutečnosti není? Koho to zajímá, když na všechno stačí příslušný papír?
Nabyl jsem přesvědčení, že úřednická zaslepenost a často až tupost, ten oficiální zákaz používání zdravého rozumu, by mi klidně umožnily nechat si zapsat do majetku Karlštejn nebo prezidentské křídlo Pražského hradu, kdybych dokázal předložit odpovídající papír.
Kde jsou ty časy, kdy nám vládní úředníci slibovali, že po úřadech přestane běhat občan a namísto něho bude po úřadech běhat formulář. Formulářů přibylo a běhání také. Elektronické databáze a on-line propojení by tu sice byly, ale kdepak, papír a kulaté razítko (pokud možno co nejvíc) ničím nenahradíš.
Čtenář glos P. K. mi zaslal tuto absolutně dokonalou definici: V politice se z lidí stávají lidovci.
Již staří Římané věděli, že Una salus victis nullam sperare salutem, tedy že
Po porážce je jedinou spásou nedoufat v žádnou spásu.
www.virtually.cz