Kdo jsou v Evropě skuteční fašisté?

Nejlepším příkladem byl článek profesora Richarda Overyho v londýnských Evening Standard z 15. května 2002, který popisuje „fašismus“ jako hnutí výhradně na „pravém křídle“ . Tato nesprávná analýza byla doprovázena obrázky Francouze Le Pena a Rakušana Jorga Heidera, kteří jsou hlavně nacionalisty, ne fašisty. Definujícími vlastnostmi fašismu je, že není napravo ani nalevo ani středový, ale je jak pravý, tak levý a tak centristický. Je to jasně demonstrováno speciálně v podpoře fašismu ve 30. letech britskými liberály jako je Lloyd George, konzervativci jako Samuel Hoare a britskými socialisty jako Ramsay Macdonald, Lord Allen of Hurtwood a historikem Arnoldem Toynbee (vyznamenaném Gestapem).

Fašismus představovaný nacistickým Německem, Mussoliniho Itálií a Vichystickou Francií má samozřejmě pravicové prvky, ale má přinejmenším mnoho levicových socialistických prvků. Mussolini byl socialistou (vydával list Italské socialistické strany). Hitler vstoupil do Německé socialistické strany (a jako Tony Blair ji očistil od znárodňovací politiky). Zatímco Le Pen byl členem Hnutí odporu proti fašismu, bývalý francouzský president Francois Mitterand, pozdější vůdce Francouzské socialistické strany, byl hrdinou francouzského vychystického režimu. Oswald Mosley byl labouristickým ministrem a stal se vůdcem Britské unie fašistů. Jeho žena Lady Diana Mosley(91) nedávno deklarovala na BBC svou opozici La Penovi a svoji podporu Evropské unii!

Fašismus je samozřejmě opět na pochodu, ale ve formě super-etatistů, kteří chtějí zopakovat v „Evropské“ unii vlastně všechny politické struktury fašistické Evropy ze 40. let. Tehdy bylo rozbito Československo stejně jako dnes. Tehdy stejně jako dnes byla Jugoslávie rozbita na malá státečky. Tehdy i dnes byly odstraněny národní měny. Tehdy i dnes jsou odstraněny národní parlamenty (nebo přeměněny v bezcenná torza). Tehdy i dnes byli důslední antifašisté v Evropě — Rusko a Jugoslávie — napadeny a fašistické státy — jako Německo, Chorvatsko (které dokázalo zabít 400 000 Srbů, židů a cikánů v Jasenovackém koncentračním táboře) a Albánie (která měla vlastní divize Waffen SS) jsou opět na politickém vzestupu — díky moci Německé Evropy.

Profesor Overy píše, že Holanďané „nemají žádné fašistické tradice“. Ve skutečnosti byli jedinou zemí, která poskytla dvě celé divize Waffen SS německé armádě. Charakterizovat Pima Fortuyna (zavražděného skutečným fašistickým zločincem) jako fašistu je pošetilé. Homosexuál Fortuyn byl napaden muslimským knězem (bosenští a albánští muslimové a mnoho Arabů bylo spolehlivými spojenci nacistického Německa ve 40. letech!), který se vyjádřil, že homosexuál je „horší než prase“. Jeho ospravedlnění bylo těžce extrémní.

Co spojuje postoje Heidera a Le Pena v jejich spíše primitivním nacionalismu jsou hlasy těch, jejichž národy, demokracie a pracovní příležitosti (5 - 6 milionů nezaměstnaných v Německu díky „přípravě“ na Euro) byly zničeny. Jsou to Blairové, Schroederové, Mitterandové a Kohlové tohoto světa, kteří zopakovali v 21. století nezaměstnanost a odcizení 30. a 40. let ve svém nadnárodním nevypočitatelném Eurostátě.

Byl to Helmut Kohl, kdo řekl, že „síla je oprávněná v politice a ve válce“ odrážeje Hitlerovo „Svět patří lidem s děly — Bůh jim pomáhá“. Hitler prohlásil, že Československo  „se posadilo do nesprávného vlaku“ a nemá možnost než jet jen cestou, kterou Německo diktuje, protože „výhybky jsou tak nastaveny“. Kohl tvrdil, že nedávná „Smlouva o sousedství“ s Čechy „nastaví výhybky“ pro budoucnost a dále, že „Německo je lokomotivou evropského vlaku“, a pokud si Británie nedá pozor, potom „zmešká vlak“. Hitler ustavil osobní volební fond, do kterého vkládaly německé i zahraniční korporace podstatné příspěvky — Kohl dělal to samé. Hitlerovi nacisté tvrdili, že jejich integrace Evropy je „osudová“ a „nezvratná“. Kohl říkal „Neexistuje jiná kombinace, pokud nechceme pokoušet osud“.

A byl to Mitterand, který zbavil moci francouzskou demokracii, ne La Pen. A byla to Evropská unie, která se rozhodla říkat Rakušanům, koho nemají volit, ne Haider. Byli to Blair a Chirack, kteří bombardovali v Bělehradě rozhlasovou a televizní stanici, ne Fortuyn, a byla to Evropská unie, která hrozí likvidací porotních procesů a habeas corpus, ne euroskeptici. A byl to poradce kancléře Schroedera z Německa,který nedávno prohlásil: „Mnoho židů dnes přežilo, protože byli otrockými pracovníky a nebyli přímo zabiti SS. Němci jsou unaveni židomilskými kompenzacemi v mediích a sterilními pietními akty politiků.“

Ve Výmarské republice 20. a 30. let obyčejní Němci, ať už trpící střední třída nebo nezaměstnaní dělníci, byli drceni korporativistickými „středovými stranami“ a jejich spojenci z velkého obchodu. Snažili se odevzdat hlas, který se bude počítat, a zjistili, že „středové strany napravo i nalevo“ dělají všechny stejnou politiku. Neměli tedy jinou možnost něž volit komunisty nebo nacisty. Ti „soucitní“ korporativisté „třetí cesty“, kteří vytvořili demokraticky nekontrolovatelnou „Evropskou unii“, (a vymetli tak parlamenty, národní měny a národy) nechali slušným voličům v Evropské unii stejně odcizenou alternativu dnes. A stejná volba je předkládána novým kandidátským zemím, jako je Polsko a Česká republika, kteří byli též zbaveni jiné volby. Mají si udržet ústavní suverenitu, kterou nedávno získaly — a být izolovány hospodářsky a diskriminováni obchodně? Nebo si mají užívat vyhlídky na hospodářskou prosperitu, ale vzdát svou demokratickou státnost?

Pouze skutečně fašistický projekt může předložit takovou volbu!

2875 čtenářů | 15 komentářů | 

|