Teorie efektivních trhů se zvolna rozplývá
Po dlouhých čtyřicet let prohlašoval ekonom Eugene Fama, duchovní otec tzv. teorie efektivních trhů, že finanční trhy jsou vysoce spolehlivým nástrojem oceňování obchodovaných akcií či dluhopisů. Žil v přesvědčení, že akciové trhy nelze oklamat, neboť každá nová informace o určité společnosti se téměř rychlostí světla odrazí v ceně jejích aktiv. Famův intelektuální antipod Richard Thaler, představitel behavioristické školy ekonomického myšlení naopak namítal, že trhy selhávají. Prostě proto, že jejich aktéři dělají “nešťastná” rozhodnutí stejně jako kdokoliv jiný. Ta plynou třeba ze zažitých algoritmů při posuzování jednotlivých společností či z dalších čistě psychologických důvodů.
Letos v květnu se ale karty zamíchaly. Pětašedesátiletý Fama na půdě chicagské univerzity přednesl projev, jímž zaskočil ctěné auditorium 116 předních ekonomů. “Nedostatečně informovaní investoři mohou vychýlit trh z optimální trajektorie a uvést jej v omyl”, prohlásil a dodal, že ceny akcií se mohou stát “jistým způsobem iracionálními”.
Takové zpochybnění jeho vlastní teorie může vést k jejímu postupnému vytěsnění z hlavního proudu hospodářské vědy a tedy také k její následné absenci ve stěžejních ekonomických učebnicích. V tom případě by ji nahradila právě behavioristická idea ne-vždy-efektivních trhů. “Vypadá to, že nyní jsme všichni behavioristy,” prohlásil devětapadeátiletý Thaler v reakci na Famův projev. Roger Ibbotson, prosfesor Yaleské univerzity a zakladatel investičně-poradenské firmy Ibbotson Associates Inc. po Famově “obrácení” uvedl: “Je zřejmé, že dochází k názorovému posunu. Trhy jsou méně efektivní, než jsme se domnívali”.
Fama však tvrdí, že ve svých názorech zůstává konzistentní. Říká, že nikdy nevěřil v průzračně čistou formu teorie efektivních trhů.
Teorie ovlivňuje praxi
Každá změna převažujícího názoru v teoretické oblasti vede ke korekcím v ekonomické praxi. V případě teorie efektivních trhů může být takto dotčeno širkoké spektrum hospodářské činnosti, od podoby sociálního systému po formu regulace kapitálových trhů.
Famovy názory se staly jedním ze základů ekonomické doktríny 80. let, jejímž průvodním znakem byla víra v jednotlivce a volný trh s minimem regulací. Tedy přesně to, co na politické scéně propagovali Margaret Thatcherová a Ronald Reagan. Případná praxe vycházející z Thalerovy teoretické kocepce by se naproti tomu více opřela o určité regulační zásahy “shora”, jež by minimalizovaly “negativní dopady selhání tržních aktérů”. “V USA funguje 456 smíšených fondů. Jak má běžný občan učinit tu optimální volbu a vybrat ten nejlepší?” ptá se provokativně Thaler.
Teoretické rozpory mezi Famou a Thalerem se přenáší i mimo akademickou půdu. Eugene Fama je ředitelem investiční společnosti Dimensional Fund Advisers, jež spravuje 56 miliard dolarů v aktivech. Richard Thaler pro změnu řídí firmu Fuller & Thaler s 2,4 miliardami dolarů “pod kontrolou”. Oba se snaží využívat vlastní teoretické přesvědčení v praktickém řízení svých společností. Jsou konkurenty nejen na poli teorií, což se projevuje ve vzájemných invektivách. “Pan Fama je jediným člověkem na zeměkouli, který popírá přítomnost bubliny na technologických trzích koncem 90. let,” prohlásil třeba Thaler. Fama kontruje: “Behaviorističtí ekonomové během dvaceti let výzkumu v podstatě nepřišli na nic nového”.
Thalerova esa: 3Com a Enron
Thalerovým esem při odborné argumentaci je případ firmy 3Com. Její “dcera”, společnost Palm, výrobce handheldů, byla trhem oceněna dvakrát výše než mateřská společnost, ačkoliv ta vlastnila 94 procent akcií firmy Palm. Fama případ označil za “izolovanou anomálii” a v řečnické disputaci se Thalera zeptal, zda se jedná “o špičku ledovce nebo o ledovec celý”.
Snížená efektivita trhů může ale vést též k problémům v oblasti corporate governance. Podle Michaela Jensena, bývalého harvardského ekonoma, jenž rovněž teoreticky pracoval na koncepci efektivních trhů, dávají v tomto ohledu poučnou lekci 90. léta minulého století. Tehdy trhem přeceněné akcie vedly výkonné složky společností k chybným krokům, jež vyústily v rozsáhlé účetní podvody firmy Enron či nadbytečné a nerentabilní investice do telekomunikačního sektoru v době před splasknutím technologické bubliny.
Na všeobecný konsensus ohledně toho, v jaké míře trhy pracují efektivně si budeme muset ještě počkat. Ačkoliv se Richard Thaler zatím nemůže radovat z vítězství, ukazuje poslední vývoj v této oblasti, že teorie, z níž budou ještě tento rok zkoušeny milióny studentů ekonomických oborů ne celém světě, nemusí být tím správným a bezchybným popisem hospodářské reality.