Svět je naruby
Celý svět je opravdu naruby. Němci obchodují, Židé válčí, Bulhaři vyvíjejí výpočetní techniku, komunisté se změnili v demokraty ...
Jakpak je dnes u nás doma?
Dík za to, že se lidé v listopadu 1989 spontánně rozhodli žít ve svobodě. Mnoho věcí se od té doby změnilo k lepšímu. Stačí si připomenout přijetí české Ústavy, prosazení alespoň částečných rehabilitací a restitucí,či prosazení transformační privatizace. Stačí si uvědomit, že jsme členem Severoatlantické aliance. A stačí se rozhlédnout po lidech, domech, městech a obcích, řekách a lesích a podívat se na dobové fotografie z doby totality. Co je to ale platné, když my, lidé , jsme se nezměnili. ...
Nepodařilo se prosadit novou politickou kulturu, nepodařilo se opustit v ekonomice nesmyslné třetí cesty, plné korupce, nepodařilo se zabránit bilionovému zadlužení, nepodařilo se provedení fiskální, důchodové a zdravotní reformy, odluku církví od státu a hlavně jsme se nevyrovnali s minulostí. Za zločiny komunismu se udělala tlustá čára, což do paměti národa uložilo informaci, že zločiny se vyplácejí- pokud jsou konány kolektivně a jsou dostatečně velké.
Místo nové politické kultury se přestaly střetávat různé politické názory a hodnoty, setřel se rozdíl mezi pravící a levicí, mezi konzervativci, liberály, socialisty. Každý se dokáže spojit s každým, desatero se stalo cizím slovem, natož slovo Bůh. Vzniká oprávněný dojem, že demokracie je vlastně amorfním politickým prostorem pro dlouhodobé přežívání politických elit, které se pro uchování vlastní moci spojili s elitami ekonomickými a morálku ze svého slovníku raději vynechaly.
Samozřejmě, že největší zodpovědnost za tento stav nesou politici.Ale považuji za nutné připomenout fakt, že za všechno dobré i zlé nemohou jen politici. Ale i ti, kteří z nich politiky udělali.
Je nesporné, že současná politická scéna se nachází ve stravu degenerace. Stranický systém v zemi se dnes nachází v situaci, kdy je možnost vytváření koalic silně omezena. Existence pouze čtyř tzv. demokratických stran spolu s rozložením volebních preferencí znamená, že strany mají malý manévrovací prostor, který by jim umožňoval realizovat jejich politické cíle. Pokud chceme vyvodit nějaký obecný závěr, pak můžeme říci, že v české politice je obsaženo napětí mezi ideově programovým vymezením a momentálními faktickými ústupky voličské základně. Zdá se, že pro vytváření a profilování stranických strategií je důležitější vzájemná vymezování se vůči ostatním subjektům, zatímco ideové a programové principy mají jen podpůrný charakter. To se projevuje především v tom, že politickými tématy se zejména stávají spory mezi jednotlivými stranami, resp. osobnostmi, zatímco ideově podložené představy a postoje ke konkrétním politickým problémům ustupují do pozadí. Soustředění se na tyto široce medializované, ale ne tak pro občany důležité otázky, vede k obecně pozorovatelnému nedostatku koncepčnosti v praktické politice jednotlivých politických stran, jež je často ovlivněna utilitárními krátkodobými zájmy.
Jako příklad bych uvedl nechutné výmluvy na nutnost polické podpory celého politického spektra pro uskutečňování nutných reforem fiskální, důchodové či zdravotní politiky. Je to nejen nedostatek invence těchto stran ale především zbabělost a strach o ztrátu voličské podpory.
Naše země potřebuje, aby ji konečně řídili odvážní a schopní lidé.Ale rozhodně ne lidé, schopni všeho.
Těžko říci, co by pro ČR a její občany bylo lepší. Zda by bylo lepší na levé straně politického spektra mít krajně levicovou (rozuměj komunistickou) stranu, o které je jasné, co chce, nebo silně levicovou sociální demokracii, která komunistické postupy skrývá za demokratický název. Největší nebezpečí hrozí při spojení obou dvou politických levicových seskupení - čili vláda pevné ruky, socialistická ideologie a třídní nenávist. Co by proto České republice nejvíce nyní prospělo? Voličský úbytek podpory celé levice. To by totiž do budoucnosti znamenalo jasný vzkaz pro levici - aby se stala demokratickou. Každá demokratická společnost totiž dobrou opozici opravdu potřebuje. Ryze levicovou stranu, o které je jasné, že dodržuje demokratické principy, prosazuje moderní sociální politiku, úctu k majetku a zájmům občanů- tedy moderní sociální demokracii - u nás zatím ještě nemáme.
A co pravice?
ODS je od svého vzniku nejdynamičtějším a nejsilnějším prvkem na české politické scéně. Až do roku 1997 byl její strategickou linií důraz na ekonomickou transformaci a urychlenou proměnu hospodářského prostředí v republice. V praktické politice byl však ekonomický rozměr vládnutí doprovázen nedůrazným přístupem k jiným oblastem, především k nutné přeměně právního rámce transformace. Postoj ODS k iniciativám, s nimiž zcela nesouhlasila, nebo málo oslovovala jejich voliče, spočíval v oddalování jejich praktické aplikace. V tomto období byla pro pravici výhodná existence sesterské ODA, která harmonizovala s ODS v ekonomice s liberálními postoji, ale oslovovala také občany, kteří podporují pevný řád, svobodu, spojenou s odpovědností a důraz na vládu práva. Od roku 1998 však zůstala ODS jedinou občanskou stranou, ale soustřeďovala se ne na věcné otázky, ale přednostně na úspěch ve volbách. Buďme rádi, že ODS existuje. Ale musíme jednoznačně vyloučit, že by šlo o stranu, preferující myšlenky moderního konzervatizmu. Jde jednoznačně o pravicovou liberální stranu.
KDU-ČSL vědomě navázala na svoji křesťanskou tradici, která byla rozvíjena především na Moravě. Tato strana kolísala mezi dvěma tendencemi - na jedné straně křesťansko-demokratickou, která více odpovídala zájmům a cílům polistopadové koalice a jejíž zachování ji k ní více poutalo a na druhé straně na tendenci křesťansko-sociální, která více odpovídá zaměření členské základny a více ji poutá k sociální demokracii. KDU-ČSL hrála, hraje a bude hrát roli středového subjektu, který je přijatelným partnerem jak pro levici, tak i pro pravici a který u voličů libovolného zaměření nevyvolá animozitu a naopak je pro ně přijatelnou alternativou. Buďme rádi, že KDU-ČSL existuje. Ale i zde musíme vyloučit, že jde o stranu preferující myšlenky moderního konzervatizmu. Naopak, jde o stranu typicky středovou.
O ostatních stranách se nezmiňuji úmyslně. V jejich případě jde spíše o zájmové seskupení k jednomu úseku lidské činnosti i politiky, nebo dokonce o naplnění osobních ambicí jejich představitelů. Ani v jednom případě nejde o tradiční, natož moderní prvky konzervatizmu.
Co by České republice a jejím občanům pomohlo na pravé straně politického spektra? Myslím si, že porážek pravice bylo na můj vkus až moc. Ale jsem přesvědčen, že tyto porážky jsou jasným vzkazem pro strany "vpravo". ODS by měla být typickou liberální pravicí a protože ryzí konzervativní strana zde ještě není, měla by vzniknout. Bylo by to dobré pro Českou republiku. Navíc si uvědomuji určitou bezradnost českých pravicových voličů, zklamaných nedodržováním předvolebních slibů politických stran a neschopnost předáků jejich předáků uplatňovat jakékoliv prvky moderního konzervatizmu. A také si uvědomuji šok, který vyvolal projev předsedy Paroubka po červnových volbách do sněmovny, který zůstal bez adekvátní odezvy.
A co zdejší konzervativci?
Abych mohl odpovědět na tuto otázku, dovolil jsem si zamyslet se nejprve nad konzervatizmem a posléze nad stavem české politiky. Proto jsem úmyslně popsal odvahu a víru amerických neokonzervativců. Proto jsem popsal bídu české politiky. Řekl jsem, že největší zodpovědnost nesou politici. Ale ani my, politicky "neangažovaní" občané, se nemůžeme vymlouvat. Jednou na to, že nás je málo, po druhé na to, že nás je málo slyšet a vidět, po třetí na to, že nemáme peníze.
Doporučuji veřejně se přihlásit k americkému neokonzervatizmu. Z toho pak logicky vyplyne:
Přestat pouze moralizovat a kritizovat. Stále si totiž nejsem jistý, zda konzervativci chtějí být politickou stranou, nebo více partou snivců a idealistů, kteří mají svoji pravdu (což je chvályhodné), ale víc než o politický boj jim jde o "tlachání" stále o tomtéž - tedy o té jejich pravdě.
Po vzoru amerických neokonzervativců doporučuji se spojit se skupinou novinářů a propagovat konzervativní myšlenky. Nepokusit se přesvědčit české občany o nutnosti každodenního boje za občanskou svobodu s využitím slušnosti a morálky v jejich životě, což jediné je může dovést k lepšímu životu, by bylo projevem bázně a slabosti vlastních argumentů.
Po vzoru amerických republikánů vyhlásit veřejně sbírku na podporu kandidatury v příštích parlamentních volbách. Bez zajištění příslušné minimální finanční podpory v žádném případě nevstupovat do voleb. Bez peněz nejde jen o jasnou prohru voleb, ale i o prohru myšlenek. Neboť nezajistit peníze je pokládáno jednoznačně za slabost.
Pokud KONS půjde do parlamentních voleb, musí jít zcela sama. Spojení s jakýmkoli politickým subjektem není jenom projevem slabosti, ale hlavně znamená výrazné politické ústupky. A ty nesmí konzervativec připustit. To ale také znamená zcela naplnit všechny kandidátky. Přesto, že si nejsem jist, že je v ČR takové množství bojovníků, bez této skutečnosti by opět šlo o prohru.
A na závěr?
Proč mám odvahu Vám radit? Za prvé proto, že jste to chtěli. Za druhé proto, že věřím, že to jste to schopni dokázat. A za třetí proto, že můžete oslovit ty občany ČR, které zklamala současná politická reprezentace, ty kteří, stejně jako já, se domnívají, že se musíme vrátit k myšlenkám listopadu 1989 a kteří, stejně jako já,jsou přesvědčeni, že morálka patří do našeho života vždycky a všude.
Konzervativní listí 33