Tyran potvrzen předsedou ČSSD
Robert Vašíček, šéfredaktor internetového deníku Politikon
Paroubek předsedou ČSSD, stálá konference odkazem V. I. Lenina
Stálá konference je pokračováním Leninovy myšlenky PERMANENTNÍHO SJEZDU SOVĚTŮ. Proč V. I. Lenin chtěl permanentní sjezd sovětů? Aby na něm členové sovětů seděli tak dlouho, dokud neodsouhlasí, co si V. I. Lenin (Jiří Paroubek) přeje.
Tyrane vítej! 101 % hlasů budiž potvrzením Tvé neomylnosti, strachu všech těch malých a ubohých, které máš právo kdykoliv zašlápnout. Jsou tady, aby Ti sloužili, protože Ty jsi vyvolen možná nějakou vyšší bytostí, možná Jah-buh-lun (ztracené jméno Boha dle zednářského ritu). Zdržel jsem se všech předsjezdových komentářů zcela záměrně. Chtěl jsem vás všechny přesvědčit o své neutralitě. Je pouze věcí členů ČSSD, jaké funkcionáře si zvolili. Je pouze věcí těchto funkcionářů, nakolik jsou bázliví, aby se nechali zmanipulovat. Protože politika je manipulace. Sociální demokracie se kruhem vrací ke svému zániku. Dostala pár let, stala se fenoménem, nebo spíše Miloš Zeman, který jednu z mnoha levicových straniček v Česku učinil nejsilnější stranou schopnou porážet své soupeře v řádných i předčasných volbách. Píšu tento článek s plným vědomím, že mě různé pochybné osoby typu pivního šéfredaktora Večerníčka zažalují za napadání vůdce Paroubka. Nejsem ale bázlivý, byl jsem před Paroubkem a budu i po něm. Mám plné demokratické právo napsat, co si o bratru Paroubkovi myslím a jsem připraven nahlodávat strach sociálních demokratů z Jiřího Paroubka.
Zastavení první: Paroubkovy začátky
Jiří Paroubek nebyl u STB, jen s nimi spolupracoval při přátelských rozhovorech a byl evidován jako ROKO-KTS. Aktivní bratr Československé strany socialistické vystoupil v roce 1986 z této partaje poplatné KSČ bez jakýchkoli sankcí na jeho osobní či společenský život a záhy začal připravovat obnovení ČSSD.
Připomeňme si historický článek bratra Paroubka k Velkému únoru 1948...
Beseda pamětníků Února s nejmladší generací Československé strany socialistické (Socialistický směr, květen 1978) Jiří Paroubek: "Ano. Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky." Beseda se uskutečnila začátkem května 1978 a byla uveřejněna v deníku Socialistický směr. O čtyři roky později, 12.2.1982, byl na VIII. konferenci ČSS bratr Jiří Paroubek znovu zvolen do Ústředního výboru ČSS. Zde je přímá citace z článku: "Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat. V naší stranické práci je stále co zlepšovat. Stojíme před výročními členskými schůzemi a okresními konferencemi strany, bude třeba se zamýšlet nejen nad výběrem členů do výborů místních organizací, ale i nad celkovou koncepcí práce těchto organizací. Vždyť ruku na srdce...."
Zastavení druhé: Paroubkův pád
V roce 1990 se Paroubek z popudu prvního polistopadového předsedy Jiřího Horáka stal ústředním tajemníkem ČSSD. Strana pod vedením Horáka a Paroubka nezvládla první svobodné volby a skončila mimo parlament se 4 %. K tomuto pádu se dnes předseda Paroubek nehlásí. Málokdo dnes ví, že za udržením ČSSD nestála houževnatost jejího vedení, podobně jako se to povedlo Sládkovým republikánům (ti také první volby nezvládli a podruhé se již vyšvihli), ale spíše silné finanční zázemí rakouské sociální demokracie SPÖ. Ta nalila spoustu miliónů korun do rozběhnutí strany a její koordinátoři pomohli se vznikem klubu sociálnědemokraticckých poslanců při OF. Z nich nejaktivnější byli někdejší osmašedesátníci v čele s Jozefem Wagnerem. Jozef Wagner byl jedním z nejčilejších československých zákonodárců a vynikal zejména v houževnatosti při vyjednávání v kuloárech. Narozdíl od mladší generace jsem měl tu čest s ním spolupracovat a uvádím to i s faktem, že se nenávidějí s Milošem Zemanem. Wagner čile obíhal levicové zákonodárce a před volbami v roce 1992 přemluvil lídra volebního sdružení Liberálně sociální unie LSU, aby se vykašlal na rozhádané malé straničky a zkusil to v sociální demokracii. Tím lídrem byl Miloš Zeman. Miloš Zeman hned zpočátku vyniknul na kandidátní listině sociální demokracie v Jihočeském kraji, kde se nešťastně setkali s Petrou Buzkovou a byla z toho nenávist na celý život. Horák už v té době uvažoval o svém nástupci a snaživý tajemník Paroubek se přímo nabízel. Uměl zacházet s penězi, svému šéfovi dokázal lichotit a hlavně dokázal držet linii. Ve volbách v roce 1992 se do Federálního shromáždění dostal i Miloš Zeman. Naopak do České národní rady se rozhodnutím strany a za výrazného lobbyingu Pavla Dostála a mimo jiné Jiřího Paroubka dostal mladičký Stanislav Gross. Pamatujme si tento okamžik.
Pozvolna odcházející Horák nebyl schopen držet krok s lehce hulvátským stylem Miloše Zemana, který se pilně pod vedením Jozefa Wagnera připravoval na převzetí předsednické funkce. Na druhé straně se připravoval i Jiří Paroubek. V roce 1993 se uskutečnil sjezd ČSSD, na kterém se dlouho nevědělo, zda vyhraje Miloš Zeman. Sociálnědemokratické ženy pod vedením Jany Volfové hbitě obíhaly delegáty, zatímco Mladí sociální demokraté chladně kalkulovali, dokud Standa Gross neřekl: „Podpoříme Zemana.“ Jiří Paroubek nikoho takového neměl a tak na sjezdu vyhořel. Nestáhl ale ocas a hned po sjezdu oznámil zakládání Rakovnického proudu, tedy liberální frakce v ČSSD. Jeho pád pokračoval, když v roce 1996 psychicky nezvládl primárky do sněmovny a veřejně oznámil, že odchází ze strany. Kdo tehdy přemluvil Paroubka, aby zůstal? Byl to jeho přítel z národně socialistické strany Karel Šplíchal. Taková je pravda o pádu Jiřího Paroubka.
Zastavení třetí: Paroubkovo paběrkování
"Kolaboranti! Snaží se rozložit ČSSD zevnitř," zlobil se na něj Zeman. "Zakládáme názorový proud uvnitř strany. Současné vedení udělalo několik vyslovených chyb," oponoval Paroubek v čele nevýznamného Rakovnického proudu. Jiří Paroubek jako správný funkcionář a národně socialistický bratr věděl, že každá funkce je dobrá. Zasedl v Zastupitelstvu hl. m. Prahy a vemlouvavě podporoval velké projekty primátora Koukala a aby se neřeklo, občas zkritizoval nepodstatné maličkosti. V roce 1998 se Paroubek konečně dostal k moci na Magistrátu a stal se náměstkem pražského primátora. Katastrofální výsledky a neúnosné půjčky jsou dnes utajovaným průvodním jevem Paroubkova vládnutí nad pražskými financemi. Mlčí se o tom proto, že se na nich podíleli i konkrétní představitelé ODS a Paroubek se velmi snažil, aby se namočili všichni. To je jeho základní styl: "Umlč, uplať, zastraš a znič!"
Zastavení čtvrté: Paroubkovy velké oči
Jiří Paroubek má pěkně velké oči. Dokázal to na radnici a v roce 2004 si zaplatil účast ve vládě Stanislava Grosse. Gross s ním počítal jako se schopným rozpočtářem na špinavou práci. A nemýlil se. Stejně tak s ním Gross počítal, když pozvolna padal kvůli své bytové kauze a chtěl, aby vedení převzal někdo, kdo rozumí jeho stylu vedení strany. Paroubka znal jako svědomitého podřízeného. Jenže Paroubek je dobrý sluha a zlý pán. V podstatě lidský Gross byl nemile překvapen, když jeho věrný Paroubek začal Grosse vytlačovat z vedení ČSSD, ve kterém se chtěl Gross mermomocí udržet. Pánem strany byl najednou mocný Paroubek, který si zakládal na svých pečlivých projevech, hulvátství a schopnosti oponovat Mirku Topolánkovi. Okamžikem, kdy se zrodila láska všech sociálních demokratů ke svému vůdci byla chladně vykalkulované přátelství s Milošem Zemanem. Ten se rozhodl dát Paroubkovi šanci a podobně jako předtím Špidlovi pomohl nyní Jiřímu v kampani i v převzetí strany.
Zastavení páté: Odhalení Paroubkovy pravé tváře
Vypjaté volby odhalily Paroubkovu tvář hned v den voleb. Ostře bolševický projev se jako bumerang obrátil proti ČSSD a znemožnil její účast ve vládě na jakékoliv koalici. Kdyby chtěl Paroubek skutečně ČSSD ve vládě, vzdal by se svých ambicí. Zde poprvé Paroubek dokázal, že mu nejde o ČSSD, ale jen a jen o své koryto. To byl také důvod rozchodu se Zemanem, který vždy říkal a psal, co si myslí. Začalo Zemanovo umlčování a likvidace jeho příznivců. Miloš se nenechal a věnoval Paroubkovi dárek na rozloučenou v podobě odchodu dvou poslanců z poslaneckého klubu a vzniku vlády ODS. Paroubkova nenávist a uvědomění si faktu, že už nikdy nebude premiérem, vedla ke kampani proti Miloši Zemanovi. Vhodnou záminkou byl oživený spor s advokátem Altnerem, na který Paroubek reagoval prostřednictvím Večerníčka. Ten podal trestní oznámení na Miloše Zemana. Chytrý Zeman neváhal a ukončil své členství ve straně Jiřího Paroubka. Toto není sociální demokracie, ale parodie na Československou stranu socialistickou po dvaceti letech.
Zastavení šesté: Koho zničil Jiří Paroubek?
Jiří Paroubek má za sebou hřbitovy sociálních demokratů. Velmi rád zasahuje do kandidátních listin ze msty za rok 1996, kdy se poslancem nestal, místo něj se jím mimo jiné stal dnešní předseda Pražské ČSSD Hulínský. Když se stal Paroubek premiérem, začal likvidovat všechny, kteří se naskytli. Začalo to paradoxně tím, kdo mu pomohl nejvíce. Zpočátku se tvářil jako jeho největší přítel, ale když chtěl Standa podržet ve funkci předsedy a především na kandidátní listině jako středočeský lídr do sněmovny, Paroubek Standu sprostě podrazil a odsunul. Další obětí byl bývalý ministr zemědělství Jaroslav Palas, který měl plnou demokratickou podporu okresu i kraje v primárních volbách, ale Paroubek ho vyškrtnul z kandidátní listiny. Když měl problém Paroubkův obchodní partner Michal Kraus a dovolil si ho kritizovat krajský kolega, poslanec Oldřich Němec, jeden z nejslušnějších sociálních demokratů, nechal ho Paroubek sprostě vyškrtnout. Další obětí se stal dlouholetý místopředseda pro řízení Martin Starec. Paroubek ho jako svého nástupce nenáviděl a především se chtěl dostat k finančním zdrojům strany, ze kterých dnes vcelku dobře žije. Starec dlouho nevydržel Paroubkovy sprosté výpady a rezignoval na funkci místopředsedy, o kterou se dnes mimo jiné opět uchází.
Po volbách Paroubkova tyranie pokračovala. Za problematickým poslancem Pohankou poslal předsedu klubu Haška, aby se vzdal mandátu. Dovedete si možná představit, jaký to je pocit, když jste se po deseti letech dostali do sněmovny. Dalším případem byl dlouholetý poslanec Miloš Melčák, kterého chtěl Paroubek dostat ze sněmovny rovněž. Melčák a Pohanka se na Zemanovu radu uchýlili do rukou Marka Dalíka a podpořili menšinovou vládu ODS, zelených a lidovců. Viníkem vzniku této vlády tak není Zeman, Melčák, ani Pohanka, ale Paroubek, který se je pokusil zbavit mandátu a oni logicky zareagovali odchodem.
Zastavení sedmé: Koho chce Paroubek zničit?
Jiří Paroubek chce zničit všechny, kteří přemýšlejí samostatně. Má přirozeně svůj seznam, ale dokáže ho flexibilně měnit a likvidaci jednotlivců odsouvat na neurčito. Nejvyšší pozici po odchodu Miloše Zemana získal Zdeněk Škromach jako poslední relikt Zemanovců. Záleží tak jen na delegátech sněmu, zda Škromacha propustí, nebo bude zaříznut. Když ne tentokrát, tak příště určitě. Dalším na seznamu je překvapivě Slávek Sobotka. Paroubek se ho snažil zničit již před volbami, ale bystrý Moravák se silným křesťanským cítěním si dokázal vybudovat pozici jako Paroubkův moravský spojenec. Jakmile si však Paroubek vychová svou mladou generaci, Sobotka bude nemilosrdně odsunut jako kdysi Standa Gross. Paroubův plán má slabinu, protože Sobotkův uvažovaný rival Hašek nemá silnou podporu v Jihomoravském kraji. Základním nástrojem Paroubkovy politiky je presumpce viny. Na základě tohoto článku by tak měl Jiří Paroubek neprodleně odstoupit, ale on sám se presumpcí řídit nemusí. Paroubek stojí nade všemi vyvolen možná nějakou vyšší bytostí... Zničen tedy bude každý, kdo byl před Paroubkem, aby zůstal pouze Paroubek a pod ním všichni malí a poslušní. Toto je politika Paroubkovy modernizace strany. Zničí vás všechny, jakmile budete přemýšlet.
Zastavení osmé: Vize modernizace očima Jiřího
Jiří má utkvělou představu, že byl v roce 1992 neprávem poražen a předsedou měl být již před 14 lety. Aby to naplnil, potřebuje zničit vše, co bylo vytvořeno. Je to zejména neobvykle široká vnitrostranická demokracie a pluralita, kterou by měla nahradit stálá konference strany. Je to především pokus o marginalizaci Ústředního výkonného výboru, který nedokázalo za Grosse zničit ani Politické grémium ÚV ČSSD. Stálá konference strany by de facto a de iure nahradila ÚVV a vytvořila z ČSSD poslušnou nedemokraticky ovládanou loutku.
Další často zmiňovanou věcí je větší přitažlivost pro mladé voliče. Nebo-li: zdá se nám, že máme málo voličů a tak se na ně vykašleme, budeme mít voliče Unie svobody... S tím souvisí snaha nalákat mladé lidi do ČSSD. Proč? Starší funkcionáři a členové mají zásluhy o stranu, ti mladí budou navždy svázáni vlastní malostí před vůdcem Paroubkem. Co Paroubek řekne, to udělají. Tento princip si již vyzkoušel Adolf Hitler, když za Noci dlouhých nožů vyvraždil staré SA a nahradil je mladými SS bez zásluh. Toto je paralela, která nyní hrozí sociální demokracii!
Navíc Paroubkův řečnický styl je přes velmi kvalitní výslovnost obsahem stále v intencích bývalých představitelů ÚV KSČ: Husáka, Indry, Bilaka, Hofmana, Hořeního, Štěpána nebo Mohority.
Zastavení deváté: Jak dostat Paroubka z kola ven?
Devítka je v zednářském ritu silné a mocné číslo, proto si dobře pamatujme níže uvedené závěry. Věřit na Paroubkovo napravení je jako spoléhat na masového vraha, že začne zachraňovat lidské životy. Nevěřím v něho a nevěřím v budoucnost s Jiřím Paroubkem. Česká strana sociálně demokratická má nyní šanci dokázat vnitřní pluralitu zvolením lidí, kteří v podstatě Jiřímu Paroubkovi nevoní:
Slávka Sobotku jako statutárního místopředsedu
Zdeňka Škromacha jako řadového místopředsedu
Martina Starce jako místopředsedu pro řízen
ČSSD by měla odmítnout myšlenku stálé konference strany a měla by odmítnout také zásahy do kompetencí regionů při volbách kandidátů do jednotlivých voleb. Pokud toto ČSSD neučiní, pak příští sjezd bude bez těchto delegátů, kteří budou Jiřím Paroubkem stejně rovněž zničeni.
Kdo tedy budou místopředsedové?...
Stateční muži, kteří budou vůdce krotit, nebo ti co budou vůdcem v případě potřeby obětováni?
www.fragmenty.cz