Americké „svazáctví“ ?
V pondělí 12.3., se v den výročí vstupu ČR do NATO ve večerních hodinách sešli na Hradčanském náměstí příznivci výstavby americké raketové základny. Na několik desítek nadšenců s aktivistickými balónky a vlaječkami USA byl však tristní pohled. Pisatele, kteří mě na základě předešlé věty promptně obviní z „antiamerikanismu“ bych rád předem upozornil, že respektuji oba dva názory, jak záměr radarovou základnu postavit, tak i tento záměr neumožnit. Oba dva krajní proudy, iniciativa Ne základnám i výše zmínění aktivisté, zbozšťující Spojené státy, mi ovšem připadají stejně stupidní a scestné.
Z této otázky se dělá obrovské politikum. Spíše než o fakta zde jde o to, protivníka co nejvíce pošpinit a na základě vlastních argumentů potvrzující výjimečnost našeho názoru ten druhý vykreslit jako apriorně špatný a apriorně spjatý s nějakou ideologií. Proto ti nejaktivističtější „konzervativní“ zastánci výstavby amerického radaru hovoří o opačném názoru jako o „levicové anti-americké zaslepenosti“, radikální odpůrci výstavby (jejichž nezanedbatelnou část tvoří levicové organizace) zase o „imperialistickém podlézání a zaprodávání vlasti“. Obojí je špatně a obojí je ukázková demagogie, jako vystřižená z Rudého práva.
Jaksi mi uniká důvod, proč má drtivá většina české pravice (mohu-li to tak nazvat) utkvělou potřebu vázat svou politiku na USA a její operace a různá extempore ve světě. Drtivá většina českých (s hrdostí se tak nazývajících) konzervativců má (s lítostí to říkám) velice omezený pohled a téměř vůbec žádný nadhled. Stavět jakoukoli hlubší ideovou doktrínu apriorně a přednostně na nekritickém „pro-amerikanismu“ je podle mě velice chybné. Takto se pravici podle mě nikdy nemůže podařit být v českém prostředí dlouhodobější vítěznou silou (a teď neberu v potaz hledisko, že ODS v průzkumech drtivě vede, nýbrž mám spíše na mysli intelektuální a mediální sféru). Postavit koncepce na přežitých, či v českém prostředí absolutně, či částečně v praxi neuviditelných koncepcí, včetně neustálého vzhlížení k určitým historickým osobnostem, je chybné. Pokud by se mnozí „čeští konzervativci“ dokázali oprostit od nekritického obdivu ke Spojeným státům a dovedli v této otázce projevit i trochu soudné kritiky, projevili by tím nejenom určitou intelektuální úroveň, nýbrž by jistě také dokázali oslovit daleko širší spektrum potenciálních voličů, než doposud.