Holešovská výzva a další podobné pseudorevoluční akce přinášejí jen další chaos
Když jsem slyšel po prvé o Holešovské výzvě, měl jsem snahu se kontaktovat s protagonisty, poněvadž to byla občanská iniciativa z mého kraje. Chtěl jsem znát programové cíle a zejména pak také slyšet, jaké kroky budou následovat, aby se dosáhlo v celkovém hospodářsko-ekonomickém vývoji pozitivního obratu.
Místo kontaktu jsem dostal odpověď „sežeňte autobus, naplňte ho lidmi a přijeďte do Prahy“. To bylo na termín konání nějaké konference asi před dvěma měsíci, kdy iniciátoři již očekávali několikatisícovou sešlost.
Nejsem přítelem takových živelných, radikálních akcí, které hned volají po demisi vlády a prezidenta a není precizována alternativa. Staví se jen na vyvolané vlně emocí, která nejen, že smete i všechno pozitivní, ale vynese na vrchol mnoho ambiciózních lidí „bez tváře“, kteří cítí příležitost se realizovat s vidinou osobního prospěchu.
Naše novodobá historie nás o tom několikrát přesvědčila.
Po válce, kdy scénář našeho politického směřování byl již zřejmý, to byly stovky, nebo snad tisíce kolaborantů, nacistických udavačů, kteří vsadili na kartu vzestupu komunistů a rychle se přizpůsobili bolševickým schématům a nestyděli se stát po boku svých obětí, které se vrátili z koncentráků, nebo lidí, kteří po nacistických a válečných útrapách viděli v ideji komunismu světlo budoucnosti.
Přišel rok 1968 a opět jsme svědky té lidské nevěrohodnosti, kdy 21.8. ráno jich mnoho plakalo se slovy „…to jsme se od našeho přítele a osvoboditele nenadáli…“, aby za nějaký měsíc byli již členy Levé fronty a „sypali si na hlavu popel“, bili se v prsa a kajícně všude prohlašovali, jak byli pomýleni mediální propagandou. O půl roku později byli již mnozí členy prověrkových komisí a „odstřelovali“ ty, kteří nedokázali vyslovit, že „vstup spojeneckých vojsk byl internacionální pomocí a SSSR nás po druhé osvobodil“. Konsolidovanému bolševickému režimu opět posloužili vlezlou poplatností v podobě donašečství a udavačství.
A pak přišel rok 1989, opět rok euforie, masově se zahazují stranické knížky, aby si tito nestranicí v buňkách OF potřásali ruce s disidenty a opět se tloukli v prsa a přesvědčovali o své pravověrnosti.
Všechny tyto zkušenosti jsem prožil a proto nejsem přítelem žádných divokých, nepřehledných akcí, kdy emoce ovládnou rozum a davová psychóza iluzí ztrácí pevnou půdu pod nohama.
Vše na tomto světě ovlivňují, nebo dokonce vytvářejí lidé. Lidé dokázali zprofanovat myšlenku socialismu, nebo chcete-li komunismu, lidé dokázali zprofanovat ideu kapitalisticky pojatého tržního systému. A přece, jsou to zase jen a jen lidé, kteří mají v rukou svou budoucnost.
Neuznávám rozdělování lidí podle názoru, nebo vidění světa jako levé, či pravé. Společnost nelze setřídit podle zasedacího pořádku. Snad relativně nejblíže je kriterium dobré a špatné.
Ale i zde musí dojít ke konsenzu, abychom se shodli alespoň většinově co je dobré a co špatné.
Jsem také nespokojený s vládou, která je vygenerovaná ze skupinových zájmů politických stran, které ztratili soudnost a vzdálili se občanskému vidění. Žádná ze stávajících politických stran nemá skutečný mandát občanů, aby dělali strategicky důležitá rozhodnutí.
Velmi mne pobavil výrok pana Kalouska, že Holešovská výzva je útokem proti systému demokracie. Demokracie pane Kalousku není systém! Demokracie je široký konsenzus občanů na způsobu realizace jejich zájmů. Demokracie je součásti základové linie pyramidy na jejíž vrcholu je společnost: člověk – morálka – právo – demokracie.
Člověk, který je prvním článkem této linie je již precedentem, poněvadž má v sobě zakódován celou řadu negativních vlastností, které je možné výchovou a působením vnějších faktorů buď zakonzervovat, nebo jim poskytnout živnou půdu, aby začaly bujet. V tom druhém případě můžeme očekávat, že bude také morálka pokleslá a do značné míry ovlivní právní kodifikaci. Nitzsche správně usuzoval, že moderní společnost se chce zbavit této odpovědnosti a přenechat je oku Zahratrustri. Do jaké míry se vzdáme odpovědnosti za výchovu, potažmo za občanskou morálku, nutně z toho vzniknou kodifikované paskvily práva a deformace demokracie.
Nechal jsem se unést a nechci zabřednout v abstraktní polemice.
Jsem také členem občanské iniciativy, poněvadž jsem nespokojený s nedemokratickým politickým spektrem. Zjednodušeně řečeno: občané jsou syti všeho co má přídomek politika. Bohužel za pojem „politika“ nemáme jiné synonymum.
Opakuji pro ozřejmění význam tohoto slova: politika je obecně správa státu a je nositelem určité vize. Potud chci jen říci, že všechna občanská hnutí i když se sjednotí a demokratickou cestou se dostanou k vládě, přetransformují se automaticky v politický subjekt.
Život společnosti sestává z plnokrevné komparace celé škály lidských činností a faktorů, které musí být podřízeny vizi, kterou chce tato politika uskutečnit a proto k té obecně deklarované politice jako pojmu je připojen přívlastek tzn. politika průmyslová, zemědělská, finanční, zahraniční, obchodní, atd. atd. Všechny tyto specifické oblasti musí být odborně řízeny a pečlivě koordinovány, aby nedocházelo ke vzájemným negacím. Tzn., že všechny tyto relativně samostatné obory činností musí oscilovat max. do poloměru přitážlivosti jádra, kterým je ekonomika, protože ta je základním předpokladem pro naplnění vytčeného cíle.
I když máme i v současnosti tuto diverzifikaci, mám pocit, že koordinace není téměř žádná a zahraniční politika se pohybuje zcela autonomně a neřízeně a k ekonomickému jádru nemá žádnou afinitu. Dále došlo k jisté zrůdnosti – politika nemá vůbec žádnou vizi, kam vlastně směřujeme a to nejzrůdnější spatřuji v tom, že jsme si vytvořili nějakou politickou politiku, která sleduje jako cíl uzurpaci moci.
Současná politická garnitura politických stran je tak posedlá posledně jmenovaným aspektem, že pragmatické řízení naší společnosti je obtěžující okolností.
Jelikož zanedbání pragmatického, rozumného řízení již natolik poznamenalo naše hospodářství a zcela se přehlédla devalvace hodnot morálních a etických, dopadl výsledek politického pletichaření na občany, kteří již tuto hru politické politiky také prohlédli.
Bohužel, tato politická politika s cílem uchvácení moci v té, či oné oblasti lidské činnosti má i svou nadnárodnostní verzi a je velkým nebezpečím pro člověka jako individuum. Je to téma opět velmi rozsáhlé, ale málo diskutované.
Obecně, chceme změnu, která skutečně povede k prosperitě.
Žádný ze stávajících politiků nemá tolik slov, aby byl schopen popřít náš současný havarijní stav hospodářství.
Nazrál čas nahradit všechny ty kabinetní rétoriky pečlivě vybranými lidmi z terénu, kteří bezprostředně pociťují dopady špatné politiky správy státu a to navzdory, že jsou pracovití, odborně zdatní a morálně zásadoví.
Očisty a posléze ozdravění nedosáhneme nějakým převratem, ale trpělivou cestou s využitím našeho právního rámce.
Je nutné, aby se všechny tyto občanské hnutí postupně sjednocovaly. Nejprve v rámci krajů, vyjasnily a sjednotily si své cíle a postupné kroky, aby vznikl skutečný, široký konsenzus.
Máme před sebou krajské volby a je jistě ještě v možnostech, při nastoupení této cesty, výsledky těchto voleb výrazně ovlivnit.
Regiony – jejich prosperita, která může být dosažena jen inovační revitalizací průmyslu a zemědělství a neposledně aktivním ovlivňováním celého vzdělávacího systému, jsou základem prosperity státu. Je třeba, aby lídři těchto iniciativ zkrotili své ambice a přistoupili na všechno rozumné.
Snad naleznou čtenáři alespoň nějakou část článku za provokativní k diskuzi, poněvadž ta je pro vytváření názoru vždy přínosem. Vzhledem k mému věku je můj názor již dost „zkostnatělý“, ale Vám všem, kterým se nyní „hraje“ o budoucnost bude prospěšná.
Čtěte také:
Jakešovo zmrtvýchvstání
Holešovská výzva: Mejdan pro telata, který nic neřeší
Holešovská výzva připomíná hněv rozhořčeného dělnictva v únorových dnech roku 1948. Demonstranti obléhali i ČT. Tuzemská média sklízejí, co sama zasela.